Je krátce před desátou hodinou, kolem morového sloupu postává asi tisícovka důchodců, často s prvomájovými plakátky v rukou. Ke zlepšení nálady jim hornická dechovka hraje hity třicátých let. "Nemůžeme a nechceme se smířit s realitou," nenechává nic náhodě hlava českých komunistů Miroslav Grebeníček vzápětí.
Jeho plamenný projev sledují důchodci velmi pozorně. "Ano, přesně tak," ozývá se co chvíli z jejich řad. "V roce 1932 tu bylo čtyři sta osmdesát tisíc lidí bez práce, teď je jich půl milionu," dozvídají se vzápětí. Výzva ke stávce, jejíž narozeniny přijeli komunisté do Mostu oslavit, nepřichází. Namísto toho zaznívá rezolutní slib: "Po volbách se všechno změní!" Několik babiček mezitím podepisuje petici proti zdražování energií.
Z duše jim mluvící Grebeníček mezitím vypočítává, kdo že se dnes má dobře. "Platy rostou jen bankovním úředníkům a spekulantům na burze," vynechává taktně ne zcela zanedbatelnou poslaneckou výplatu.
Jeden z účastníků fascinovaných atmosférou sociálního boje mezitím zakopává o lanka držící transparent vedle řečníků. Výzva k boji za sociální jistoty se vzápětí poroučí do nejistot, ke komunistickému filozofu Miloslavu Ransdorfovi se mezitím vrhá statná žena. "Chci vaše podpisy. Ale všech," podává mu kus papíru.
Zatímco Ransdorf hledá tužku, projíždějí kolem dva kluci na kolech. "Co se tu děje," ptá se mladší z nich. "Tady dneska přece paří komančové," dozvídá se. Holohlavý statný zátylek s cedulkou pořadatel je hned nato posílá ke všem čertům, ale hlavně ne na náměstí. K mikrofonu mezitím postrkují šéfa odborů z Dolu Kohinoor. Jeho huhňavému hlasu sice není moc rozumět, ale jeho srdceryvné vyprávění o tom, jak horníky bez práce všichni nechali na holičkách, zabírá. Několik stařenek vytahuje bílé kapesníky.
To už někteří ze shromážděných začínají poskakovat, aby se zbavili pocitu zimy. Ti chytřejší se vydávají k budově úřadu, kde v hale stojí automat na kávu. Fronta je tam zhruba desetiminutová a dá se v teple útulku pro úředníky, jak dům nazval jeden z nich, vydržet.
Venku už se po padesáti minutách všechno chýlí ke konci. Ve dvě stě metrů vzdálené cukrárně se začíná tvořit fronta na dortíky. Je hodinu před polednem a v Mostě je pořád zima, že by psa nevyhnal. Jinak docela normální sobota.
 Miroslav Grebeníček na předvolebním mítinku v Mostě. (6. dubna 2002) |
