První byl podezřelý z úmyslného narušování průběhu ohlášeného setkání, druhý z výtržnictví a poškození služebního vozidla.
A rázem vznikl problém umocněný lehce tendenční reportáží ČT. Policii ČR je vytýkáno, že jí nevadilo setkání komunistů, ale zakročila proti jejich odpůrcům. Oprávněnost zákroku je v současné době v šetření kontrolních orgánů, ponechám ho tedy stranou.
Je třeba zdůraznit, že policistu, ačkoli i on má nepochybně svoje vnitřní přesvědčení a názor, nesmí zajímat, jestli zasahuje proti antikomunistovi, komunistovi či aktivistovi jiného hnutí. Policista zakročí v případě, že byl porušen zákon.
Odezva médií a veřejnosti mě však ujišťuje v tom, že se náš národ stále nevyrovnal s komunistickou minulostí. A reakce politiků vyjadřujících se k tomuto incidentu jsou podle mého názoru kompenzací jejich nedůsledného řešení této výlučně politické otázky.
Nejdříve zákon
Jsou to ale právě poslanci, kteří v letech postrevolučních udělali komunistickou stranu stranou parlamentní, tedy nepostavili ji mimo zákon. Obdobná situace je i u hnutí, jejichž ideovým základem je neonacismus.
Tyto otázky nejsou na parlamentní půdě vyřešeny, a nelze tedy očekávat, že je vyřeší policie.
Ta při své práci v terénu v žádném případě nevysupluje absenci jasného a zřetelného politického rozhodnutí a společenského konsenzu.
Pokud se totiž nepřijme legislativa, která by tento problém upravila, pak se s ním bude potýkat jakákoli v budoucnu vládnoucí nomenklatura.
A zřejmě si budeme muset počkat, až dorostou naše minulostí nezatížené děti.
