Vžilo se, že hranicí úspěchu a neúspěchu ve volbách je pět procent voličských hlasů. Není to celá pravda - hranice to je, ale pouze jedna z několika.
Lákavá je mez 1,5 % hlasů. Řeči komentátorů o tom, že jste skončili v poli poražených, vás při dosažení této mety nemusejí trápit - tedy pokud jste měli levnou kampaň. Vyděláte za každý hlas stokorunu, takže pokud získáte třeba 80 tisíc hlasů, což v Česku na 1,5 % zhruba stačí, dělá to osmičku (na účtu, nikoliv na stole v českých či v krabici od vína).
Jasně - strana, která do voleb nasype velké peníze, na tomhle nevydělá. Ta už potřebuje proniknout do Sněmovny a získat politický vliv.
Nebo alespoň tzv. stálý příspěvek. Začíná na třech procentech hlasů a šesti milionech ročně. Tři procenta jsou trošku vyšší meta, ale při minulých volbách ji zdolali Zemanovci i Suverenita. A lidovci, které ale nejde označit za protestní stranu. Konkrétní příklad - při zisku čtyř procent to dělá 21 milionů za hlasy a dalších 24 milionů za (zkrácené tříleté) volební období.
Jasně, při pohledu na výsledky uplynulých sněmovních klání je vidět, že nově založené subjekty zase tak často neuspějí. Přesto jsou odměny tak lákavé, že to leckdo zkouší. Navíc, když to neuděláte vy, udělá to někdo jiný.
Když se vám zadaří jako Věcem veřejným, ukázkovému příkladu protestní strany z voleb 2010, máte 57 milionů za hlasy, 30 milionů jako stálý příspěvek a nadto 62 milionů za tři roky za poslanecké mandáty.
Řečeno slovy klasika, který se o ty peníze mimochodem bude také ucházet: Nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
