Tým Revolver Revue: Edita Beníšková, Marek Vajchr, Viktor Karlík a Terezie Pokorná, Praha, zima 2008

Tým Revolver Revue: Edita Beníšková, Marek Vajchr, Viktor Karlík a Terezie Pokorná, Praha, zima 2008 | foto: Karel Cudlín - převzato z www.almanachwagon.cz, MF DNES

GLOSA k diskusi o Kauze Lexikon - Slovo z Revolveru + Prohlášení vedení Ústavu pro českou literaturu

  • 1
"Kauza Lexikon" nabírá obrátek a na zdánlivě akademické a esoterické východisko sporu se začínají nabalovat – obdobně jako v kauze falešných vysokoškolských titulů – další a obecnější otázky, píše v následující glose šéfredaktorka časopisu Revolver Revue Terezie Pokorná. Reaguje jí na sloupek Jiřího Peňáse, který k té věci zveřejnily Lidové noviny.

"Kauza Lexikon" nabírá obrátek a na zdánlivě akademické a esoterické východisko sporu se začínají nabalovat – obdobně jako v kauze falešných vysokoškolských titulů – další a obecnější otázky. Jednu z nich bezděčně otevřel svým sloupkem v LN, zveřejněným v úryvku i na stránce Kavárny, Jiří Peňás, když se tu s věrolomnou skromností vyznal z úlevy nad tím, že pracuje "v pouhých novinách", a tudíž o daném tématu vlastně vůbec nemusí psát, snad jen právě tento malý nezávazný sloupek v rubrice "Okraje".

Potažmo tak ovšem šlápl do vlastního exkrementu, a to nejen proto, že v dotyčných novinách není žádným pěšákem, ale vedoucím kulturní rubriky, nadto redaktorem specializovaným na literaturu. Ve zkratce totiž otevřel i téma celého kontextu, v němž se podobné kauzy v současných Čechách mohou - zhusta přinejmenším "do ztracena" - odehrávat.

Daný kontext jak známo podstatně utvářejí i média včetně dlouhodobě a úspěšně působících novinářů typu Jiřího Peňáse, který etiku a metody své práce v sloupku ke "kauze Lexikon" předestřel výstižně: Pokecal prý s jednou stranou sporu, pokecal s druhou, "střídavě poslouchal" strany obě, až se nakonec nedokázal rozhodnout, na čí stranu se přidat.

Nelze se divit, zjevně ho totiž nezajímaly argumenty, směrodatné pro něj byly "autority", s nimiž promlouval. A tak dospěl k objevné rétorické figuře, že "pravda bude zřejmě někde uprostřed, nebo možná nikde". A pak "pocítil úlevu, že je zaměstnaný v pouhých novinách", nadto takových, kde podobná témata nikoho nevzrušují. Novinářské řemeslo? Investigativní žurnalistika? Znalost faktů a vlastní názor? Stavovská čest? Nenechte se vysmát: Rukávy si takový novinář odvážně vykasá při lepší příležitosti, až se v kuloárech či v hospodě bez námahy dozví o nějaké "jednoznačné" a "skutečně existující" "pravdě".

Jiří Peňás, novinář a kritik, autor sloupku Nikoliv o kauze Lexikon

Podstatná část komentovaného sloupku

"Tým, který pracoval na Lexikonu české literatury, byl vedením Ústavu pro českou literaturu rozbit, další práce na Lexikonu není možná, redakční rada Lexikonu končí. Mluvil jsem s jedním ze signatářů, mužem, který je pro mě autoritou, říkal, že jde o zásadní věc, arogance moci tady likvidačně zaútočila na autoritu vědy.

Ptal jsem se jiných vážených mužů a oni mi říkali, ach, to je trapná záležitost, to oni se rozhodli se "zlikvidovat"; jsou za tím osobní věci, žádné "zásahy", šlo o výpověď jedné kolegyni, čehož se chopili jako záminky, je to velmi prekérní navíc, bylo by skoro lepší o tom nepsat, ty o tom chceš psát? Ani náhodou. Protože toto je přesně případ, do kterého zvenčí vidět není a pokud by i trochu bylo, pak co s tím v novinách? V pražských kruzích bohemistických, jak jsem k svému údivu zjistil, animozity jen bují a rivalita má rysy, které by člověk předpokládal v prostředí, jež se zabývá něčím jiným, než je lexikografie. Děje se to navíc na pozadí trvalého finančního přiškrcování české vědy.

Potřeba ušetřit tak může stát na začátku případu, i když kořeny jsou hlubší a tkví opět v něčem velmi osobním. Záhy ta patálie dostane tragikomické rysy, z Ústavu odchází odborný tým, který se zachová mušketýrsky vůči kolegyni, což člověku musí imponovat. Druhá strana mluví o trucu a póze, neschopnosti přistoupit na kompromis. Střídavě posloucháte jedny i druhé, víte, že pravda bude zřejmě někde uprostřed, nebo možná nikde. A cítíte úlevu, že jste zaměstnaný v pouhých novinách. Dokonce o tom ani nemusíte psát článek."

Jiří Peňás, Lidové noviny, 11. ledna 2010

A ještě dodatek:  

V úterý 12. ledna 2010 zavěsilo vedení Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR na své stránky prohlášení následujícího znění:

Prohlášení k tzv. "kauze Lexikon"

Ke kampani, kterou proti Ústavu pro českou literaturu AV ČR (ÚČL) vedou v médiích a na internetu někteří jeho zaměstnanci v souvislosti s domnělou "kauzou Lexikon", konstatujeme:

Vedení ústavu se pozastavuje nad účelově zkreslenými informacemi, s jejichž pomocí někteří kolegové získávají podporu, kterou se jim nepodařilo řádným způsobem získat v orgánech dobře obeznámených s celou záležitostí - tedy v radě pracoviště, dozorčí radě pracoviště a ve shromáždění výzkumných pracovníků ústavu.

Vedení ústavu však nepovede o odborných a organizačních otázkách života pracoviště mediální spor. A to zvláště ne v situaci, kdy před námi stojí nelehký úkol minimalizace škod, které tito pracovníci svým jednostranným rozhodnutím odstoupit od grantového projektu "LČL pro nové tisíciletí" způsobili, a kdy se náš ústav spolu s dalšími pracovišti Akademie věd ČR vinou nepromyšlené "reformy" systému vědy a výzkumu ocitl v jednom z nejtěžších okamžiků své polistopadové existence.

Praze 12. 1. 2010

Doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc., ředitel ÚČL AV ČR, v. v. i.

Ing. Pavel Janáček, PhD., předseda rady ÚČL AV ČR, v. v. i.


Video