Reakce odborníků byla velmi rychlá a nezištně rozšiřované rady a pomocné programy byly ihned nabídnuty ku pomoci. Vypadalo to skoro, jako kdyby se přes celý svět přehnalo zemětřesení. Víme, jak se viru vyhnout, jak se ho zbavit, ale mnoho souborů už je zničeno.
Otázka ovšem nezní: jak, otázka zní: proč.
Proč se další student rozhodl naprogramovat virus, který způsobil chaos a škody? Virus CIH, který řádil před rokem, zastihl mnoho uživatelů nepřipravených.
Zasáhl i mě - nedopatřením jsem měl vypnutou rezidentní ochranu a virus se mi do počítačů dostal těsně před okamžikem své aktivace. S úderem půlnoci jsem měl počítače zapnuté - a katastrofa mě zastihla - tak řečeno - v nedbalkách. Přišel jsem o rozepsanou diplomovou práci, přišel jsem o řadu textů i o dopisy od svých přátel. Proč jsem se stal obětí nějakého studenta? Proč se jí staly tisíce uživatelů po celém světě? Měl s námi nevyřízené účty? Těžko - vůbec nás neznal.
Dovedu pochopit, proč si někteří uživatelé, kteří nemají peníze, zkopírují programy nelegálně. Dokážu dokonce pochopit, že někteří schopní lidé neodolají výzvě bezpečnostních systémů velkých sítí a rozhodnou se podívat, zda Pentagon nemá satelitní snímky jejich rodného domu a čistě náhodou neplánuje jaderný útok na jejich skleník. Je to nelegální, ale tito lidé nepůsobí příliš velké škody.
Tvůrce virů - zvláště ničivých ovšem napíše kód, který má ničit, ničit a ničit - bez ohledu na to, zda poškodí velkou společnost, domácí počítač s rodinným albem anebo třeba nemocniční databázi.
Americký matematik Frederick Cohen napsal na začátku osmdesátých let práci Computer Viruses, počítačové viry. Čistě teoreticky v ní zkoumal vlastnosti programů, které se množí bez vědomí uživatele. Poznamenal, že počítačový virus je vlastně digitální podobou skutečného viru, který napadá buňky živých organismů a parazituje na nich. Ti, kteří tvoří počítačové viry, vlastně vyrábějí digitální ekvivalent biologických zbraní. Jejich produkty se nekontrolovatelně šíří po světě a zamořují systémy. Vojenští odborníci hovoří o informační válce, která má postihnout protivníka a paralyzovat jeho vojenské a hospodářské systémy. V jejich pojetí může program představovat stejně účinnou zbraň jako řízená střela nebo bombardér, který "vyřadí" cíl. Počítačové viry tvořené amatéry ovšem nemají za úkol poškodit konkrétní systém, jsou nekontrolovatelné. Pro jejich počínání nenalézám vhodnější příměr než globální sabotáž, teroristický akt, který nevybíravě a bezohledně zničí plody mnohaleté práce. Ano, tito lidé "doopravdy" nikoho nezabíjejí. Nemají pro své počínání většinou ani nějaké politické motivy - prostě se naučí programovat a "zkusí si to". Když je zatkne policie, většinou se tváří zcela vyděšeně. Vždyť to přece byla jenom zábava, experiment nebo ne? Ne. Ne a tisíckrát ne. Kdokoli, kdo "vyzkouší", jaké je to dát na koleje betonové pražce, vhodit mezi lidi jed - je teroristou, byť jen z čirého nerozumu. V okamžiku, kdy vznikají obrovské škody, není na místě žádná shovívavost. Každý, kdo má dost rozumu na to, aby vytvořil ničivý kód, musí mít dost rozumu na to, aby ho napadlo, jaké neštěstí způsobí mezi mnohdy naivními uživateli. Jsem hluboce přesvědčen, že s každým tvůrcem virů - zvláště ničivých a velmi rafinovaných má být a musí být nakládáno jako s bezohledným teroristou. Experimentujícím mladíkům je nezbytné dát jasně najevo, že jejich jednání není jen nežádoucí a krajně opovrženíhodné, ale že jsou přímo odpovědní za škody, které způsobí. A to bez pardonu a bez ohledů. Není rozdílu mezi terorem prováděným bombami anebo ničením počítačových dat.
Naštěstí komunita lidí připojených k internetu svým chováním a snahou pomoci postiženým dokázala, že nejsou skupinou grázlů, kteří se snaží ubližovat obyčejným uživatelům. Většina z nich jsou správní lidé a s bezohledně se chovající menšinou je třeba tvrdě zatočit. I na internetu totiž platí etika a zákony.
Otázka ovšem nezní: jak, otázka zní: proč.
Proč se další student rozhodl naprogramovat virus, který způsobil chaos a škody? Virus CIH, který řádil před rokem, zastihl mnoho uživatelů nepřipravených.
Zasáhl i mě - nedopatřením jsem měl vypnutou rezidentní ochranu a virus se mi do počítačů dostal těsně před okamžikem své aktivace. S úderem půlnoci jsem měl počítače zapnuté - a katastrofa mě zastihla - tak řečeno - v nedbalkách. Přišel jsem o rozepsanou diplomovou práci, přišel jsem o řadu textů i o dopisy od svých přátel. Proč jsem se stal obětí nějakého studenta? Proč se jí staly tisíce uživatelů po celém světě? Měl s námi nevyřízené účty? Těžko - vůbec nás neznal.
Dovedu pochopit, proč si někteří uživatelé, kteří nemají peníze, zkopírují programy nelegálně. Dokážu dokonce pochopit, že někteří schopní lidé neodolají výzvě bezpečnostních systémů velkých sítí a rozhodnou se podívat, zda Pentagon nemá satelitní snímky jejich rodného domu a čistě náhodou neplánuje jaderný útok na jejich skleník. Je to nelegální, ale tito lidé nepůsobí příliš velké škody.
Tvůrce virů - zvláště ničivých ovšem napíše kód, který má ničit, ničit a ničit - bez ohledu na to, zda poškodí velkou společnost, domácí počítač s rodinným albem anebo třeba nemocniční databázi.
Americký matematik Frederick Cohen napsal na začátku osmdesátých let práci Computer Viruses, počítačové viry. Čistě teoreticky v ní zkoumal vlastnosti programů, které se množí bez vědomí uživatele. Poznamenal, že počítačový virus je vlastně digitální podobou skutečného viru, který napadá buňky živých organismů a parazituje na nich. Ti, kteří tvoří počítačové viry, vlastně vyrábějí digitální ekvivalent biologických zbraní. Jejich produkty se nekontrolovatelně šíří po světě a zamořují systémy. Vojenští odborníci hovoří o informační válce, která má postihnout protivníka a paralyzovat jeho vojenské a hospodářské systémy. V jejich pojetí může program představovat stejně účinnou zbraň jako řízená střela nebo bombardér, který "vyřadí" cíl. Počítačové viry tvořené amatéry ovšem nemají za úkol poškodit konkrétní systém, jsou nekontrolovatelné. Pro jejich počínání nenalézám vhodnější příměr než globální sabotáž, teroristický akt, který nevybíravě a bezohledně zničí plody mnohaleté práce. Ano, tito lidé "doopravdy" nikoho nezabíjejí. Nemají pro své počínání většinou ani nějaké politické motivy - prostě se naučí programovat a "zkusí si to". Když je zatkne policie, většinou se tváří zcela vyděšeně. Vždyť to přece byla jenom zábava, experiment nebo ne? Ne. Ne a tisíckrát ne. Kdokoli, kdo "vyzkouší", jaké je to dát na koleje betonové pražce, vhodit mezi lidi jed - je teroristou, byť jen z čirého nerozumu. V okamžiku, kdy vznikají obrovské škody, není na místě žádná shovívavost. Každý, kdo má dost rozumu na to, aby vytvořil ničivý kód, musí mít dost rozumu na to, aby ho napadlo, jaké neštěstí způsobí mezi mnohdy naivními uživateli. Jsem hluboce přesvědčen, že s každým tvůrcem virů - zvláště ničivých a velmi rafinovaných má být a musí být nakládáno jako s bezohledným teroristou. Experimentujícím mladíkům je nezbytné dát jasně najevo, že jejich jednání není jen nežádoucí a krajně opovrženíhodné, ale že jsou přímo odpovědní za škody, které způsobí. A to bez pardonu a bez ohledů. Není rozdílu mezi terorem prováděným bombami anebo ničením počítačových dat.
Naštěstí komunita lidí připojených k internetu svým chováním a snahou pomoci postiženým dokázala, že nejsou skupinou grázlů, kteří se snaží ubližovat obyčejným uživatelům. Většina z nich jsou správní lidé a s bezohledně se chovající menšinou je třeba tvrdě zatočit. I na internetu totiž platí etika a zákony.
