Už několik roků se problematika globálního oteplování Země stala politickým, hospodářským, ideologickým a společenským tématem číslo jedna. Vědomí každého občana je soustavně a brutálně ovlivňováno hrozbou katastrofických důsledků tohoto fenoménu. Je tomu opravdu tak?
Nevíme. Víme však, že existují diametrálně rozdílné a možno říci, že i vědecky seriozní nazírání na tuto problematiku, ale bohužel, i protichůdné názory čistě politické. Komplex těchto přístupů ze známých politiků reprezentuje například na jedné straně český prezident Václav Klaus, a na straně druhé bývalý americký viceprezident Al Gore. Komu věřit? Nepochybujeme, že oba jsou moudří lidé, že mají přístup k informacím a jistě by nechtěli pro lidstvo nic zlého.
Nejsme ani klimatologové, ani meteorologové, ale archeolog a antropolog s dlouholetou praxí. Archeologie a antropologie jsou vědní disciplíny, které bytostně potřebuje pro formulování svých vědeckých závěrů pomoc celé řady styčných (pomocných) vědních disciplín. Mezi jimi je i geologie, pedologie, paleoklimatologie, paleobotanika, paleontologie a jiné. Především ty, konkrétně jmenované, pomáhají odpovídat na konkrétní otázky, jaké na Zemi existovalo podnebí v dávné i nedávné geologické minulosti naší planety.
Albert Gore na závěrečném jednání v Kodani (18.12.2009)
Doba ledová a meziledová
Náš současný život probíhá v geologických podmínkách čtvrtohor (kvartér). Je to nejkratší a zároveň i nejmladší geologické období planety Země. Začalo před dvěma milióny lety a trvá dodnes. Čtvrtohory, respektive kvartér se dělí na pleistocén a holocén. Hranice mezi pleistocénem a holocénem je doba okolo roku 8 000 před n. l. V pleistocénu se ukončila antropogeneze (vznik a vývoj člověka) a probíhal kulturně-historický vývoj společnosti v podmínkách starší a střední doby kamenné, v podmínkách paleolitu a mezolitu. Tehdejší hospodářství bylo neproduktivní, lidé se živili lovem a sběrem plodů přírody. Později, začátkem holocénu, se položily základy produktivního hospodářství. Člověk se stal rolníkem, postupně zvládl různá řemesla atd.
Charakteristickým znakem pleistocénu je, stručně řečeno, střídání dob ledových (glaciálů) s dobami meziledovými (interglaciály). Ve střední Evropě bylo rozpoznáno šest dob ledových (glaciálů), které byly pojmenovány podle názvů alpských vodních toků: biber, donau, günz, mindel, riss, würm. Teplá období interglaciálů byla označena kombinací názvů sousedních glaciálů, například mindel-riss atd. Příčiny střídaní chladných a teplých období se hledaly a hledají v různých přírodních fenoménech: změny polohy Země při jejím oběhu okolo Slunce; změny v úhlu sklonu zemské osy; změny intenzity slunečního záření; proměnlivá koncentrace kysličníku uhličitého v ovzduší a jiné.
ilustrační foto
Ať už byly tyto příčiny jakékoli, je naprosto jasné, že podnebí se měnilo. Změny teplot způsobovaly, že pevninské zalednění se na severní polokouli posouvalo ze severu na jih a opačně. Charakter podnebí se měnil. V glaciálech (dobách ledových) bylo sucho a chladno, v interglaciálech (dobách meziledových) bylo zase vlhko a teplo. Uvádí se, že největší oteplení "klimatické optimum" nastávalo obvykle na začátku interglaciálu, a nejchladnější období "klimatické pessimum" bylo zpravidla před koncem glaciálu. Průměrná roční teplota v dobách ledových v našich zeměpisných šířkách nepřesáhla 0 °C. Naproti tomu v dobách meziledových byly u nás teploty o 2 až 3 stupně vyšší jako je tomu v současné době. Také se předpokládá, že v dobách meziledových byly srážky o 75 až 100 % hojnější jako je tomu dnes.
Jak dlouho ještě bude teplo?
Okolo roku 8 000 před n. l. se skončila dosud poslední doba ledová a Evropa žije již téměř 10 000 let v podmínkách doby meziledové. Uvědomujeme si to? A jak dlouho to ještě může trvat? Těžko odpovědět! Předcházející doby ledové a doby meziledové neměly stejnou délku, avšak vždy se jednalo řádově o desítky tisíciletí. Například předposlední doba meziledová, nazvaná riss – würm, se začala před 130 000 roky a trvala přibližně 30 000 let.
Helheim Glacier, Grónsko
Je zajímavé také sledovat, jak se podnebí v Evropě vyvíjelo v holocénu, to znamená od roku 8 000 před n. l. Pevninský (severský) ledovec Čechy, část Moravy a Slovensko nezasáhl. Jeho postup byl zastaven horským masivem Krkonošsko-jesenického systému a Západními Karpaty. Pokryl však české Slezsko a nejsevernější část Moravy. Kromě toho byly na vysokých pohořích ještě i ledovce horské. Postupně začaly roztávat a pevninský ledovec ustupoval na sever. Za ním se také stěhovala stáda velkých zvířat. Oteplovalo se a krajina dostávala dnešní podobu.
Oteplování však samozřejmě nebylo přímočaré. Ve střední Evropě existovala období, kdy převažoval typ atlantického podnebí, či typ podnebí kontinentálního. Tak například v mladší době kamenné, neolitu, v době okolo roku 4 000 před n. l., byly průměrné roční teploty o 3 až 4° C vyšší než jaké jsou v současnosti. K dalšímu tzv. klimatickému optimu došlo v mladší době bronzové, okolo roku 1 200 před n. l. Tehdy bylo také tepleji než dnes, ale asi jen o 2 stupně.
Příklad malakofauny - Vřetenka šedivá Bulgarica cana
Příklad malakofauny - Potamopyrgus antipodarum
Teploty a lidské civilizace
Pochopitelně vyvstává otázka, jak je tato skutečnost známa a proč se to s takovou jistotou tvrdí? Pro formulování těchto názorů existují početné exaktní důkazy. Jsou jimi stratifikované a chronologicky fixované zbytky dávných biocenóz a nálezy malakofauny (měkkýši); pravěké osídlování jeskyní, především v obdobích teplých a suchých; hustota pravěkého osídlení a narůstání velikosti osad v období klimatických optim; kolísání hladiny oceánů; vrstvy z jader hlubokých vrtů do ledovce v severním Grónsku, jejichž interpretace koresponduje se šířkou a charakterem letokruhů dubů v západní Evropě atd.
Vývoj teploty na Zemi v uplynulých dvou tisících letech
Tyto, v podstatě zákonité jevy, je nutné kombinovat s činiteli hůře předvídatelnými. Jsou to v prvé řadě velké sopečné erupce, které způsobily celosvětová ochlazení (erupce sopky na ostrově Thérá (Santorin) v souostroví Kyklady ve východním Středomoří – 17. století před n. l.; pravděpodobně i sopka Hekla na Islandu – polovina 12. století před n. l.; sopka Tambora v jihovýchodní Asii – 1815, jejíž erupce se pokládá za největší výbuch za posledních 15 000 let; sopka Krakatoa v Sundském průlivu mezi Sumatrou a Jávou, která v roce 1883 vychrlila do atmosféry množství prachu, popela, plynu a 18 tisíc kubických metrů skalního podloží.
Vegetační krize je možné sledovat i na charakteru letokruhů stromů z 24., 17. a 12. století před n. l. Tyto projevy byly zaznamenány v širokém prostoru od Egypta až po Čínu. Pro střední Evropu znamenala tato data kulturně-historické změny, ke kterým došlo v závěru pozdní doby kamenné, eneolitu (24. století před n. l.); zánik vyspělých civilizací protourbánních kultur na přelomu starší a střední doby bronzové, maďarovská a otomanská kultura (přelom 17. a 16. století před n. l.) a vrchol rozvoje evropské civilizace popelnicových polí, který však ve stepních a v polostepních oblastech na jihu Slovenska, a vlastně v celé Karpatské kotlině, znamenal klimatické pessimum a vytvoření předpokladů, aby se zdejší obyvatelstvo podílelo na rozsáhlých migracích, které jsou pojmenovány termínem "velké stěhování národů doby bronzové".
Výbuch sopky Krakatoy
Tyto závažné klimatické změny se však projevovaly v různých oblastech Evropy odlišně. Zatímco sucho znamenalo ve Středomoří klimatickou katastrofu, tak teplé počasí ve střední Evropě představovalo pro místní obyvatelstvo příznivá období. Bylo tomu tak nejen v polovině 3. tisíciletí před n. l. a v období popelnicových polí (konec 2. a počátek 1. tisíciletí před n. l.), ale i v době stěhování národů v 5. a 6. století našeho letopočtu. Menší klimatické změny se však pravděpodobně podílely i na jiných, mladších historických událostech.
Kdo ví, kde zrovna nacházíme...
Je však třeba objektivně říci, že tyto skutečnosti nepřijímají klimatologové souhlasně. Liší se zejména v charakteru obsahu pojmů klimatické optimum a klimatické pessimum. Ovšem v podstatě všichni souhlasí, že se v holocénu oteplovalo. Existují ovšem také názory, že v první polovině holocénu se oteplovalo, a ve druhé by se pravděpodobně mělo ochlazovat. Kdo však ví, kde je hranice poloviny holocénu ve kterém žijeme, a kde je hranice poloviny dosud poslední doby meziledové v Evropě?
Další případy klimatických změn a jejich dopad na obyvatelstvo poznáme díky písemným pramenům i z mladších, již plně historických období. Desáté až dvanácté století představovalo ve středověké Evropě teplé klimatické optimum. Tehdy se Vikingové bez problémů plavili po severních mořích, osídlovali pobřeží Grónska a objevovali Ameriku. V polovině 13. století došlo k mohutné sopečné erupci a začalo se ochlazovat. Na počátku 14. století hovoří kroniky o "velkém hladu", 1350 Vikingové opouštějí Grónsko, okolo roku 1500 se v Anglii přestává pěstovat vinná réva atd. A právě dobu od počátku 14. století do poloviny 19. století označují někteří klimatologové jako malou dobu ledovou.
Vývoj klimatu však nebyl tak schématický, jak bylo naznačeno. I v teplých periodách byla chladnější období, a naopak. V tzv. malé době ledové byla desetiletí krutých zim, horkých lét s přívalovými dešti, ale byly však i roky mírných zim a vlídných lét.
Prehistorické skalní kresby vikingských lodí ve švédkém Tanumu. Ilustrační foto.
Život si nějak poradí
Vliv člověka na přírodu určitě není nezanedbatelný. Začal se projevovat už od počátku zemědělské civilizace v neolitu, neustále se zintenzivňoval a v současnosti už nepochybně dosahuje kritické rozměry. Ovšem na druhé straně nemůžeme negovat evoluční zákonitosti přírodního dění, tak jak se projevovaly, projevují a budou se i nadále projevovat v klimatických změnách naší planety, nezávisle na činnosti a aktivitách lidské společnosti. Musíme si neustále uvědomovat, že zákonitosti klimatických změn tvoří nedílnou součást lidských dějin a tomu se třeba aktivně přizpůsobovat.
Je to všechno projevem "jakéhosi dýchaní a tepů naší Země", jak to nedávno výstižně vyslovil a napsal profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Bouzek. A k tomu je snad vhodná i věta ze Spielbergova filmu Jurský park: "Život si vždycky nějak poradí". Avšak i tak si myslíme, že všichni lidé na celém světě by měli mít povinnost pečovat o přírodu, realizovat šetrnější "zelený" průmysl i ekonomii, chránit vodu, půdu a celé životní prostředí pro další generace.
Mezititulky jsou redakční
Použitá ltieraturaA Paleoclimatology Workbook. Hight Resolution, Site-Specific, Macrophysical Climate Modeling. Edited by Reid A. Bryson and Katherine McEnaney DeWall. The Mammoth Site of Hot Springs. SD, Inc., 2007. 190 s.
|
