Stačí zvednout ruku dlaní od sebe, schovat palec do dlaně a pak kolem něj ohnout ostatní prsty.
Gesto, které zobrazuje symbolické uvěznění palce v dlani, vytvořila v dubnu minulého roku nezisková organizace Canadian Women’s Foundation pro oběti domácího násilí, kterých během pandemie koronaviru celosvětově přibylo obrovské množství.
Toto gesto nezanechá žádnou digitální stopu, žádné přímé důkazy, které by mohly agresora vyprovokovat. Lze jej tedy bezpečně použít v online komunikaci, případě jej i ukázat kurýrovi či sousedovi z okna.
Pokud někdo gesto uvidí, měl by se s obětí snažit spojit a zjistit, co potřebuje a jak jí může pomoct. Pokud se tak stane během videohovoru, může použít nepřímé otázky, ideálně takové, které oběť pochopí, ale agresor nikoli.
Pokud se rozhodne oběti zavolat po telefonu, může pokládat například uzavřené otázky, na které se dá odpovědět ano nebo ne, takže agresor, byť bude poblíž, nepochopí, na co oběť odpovídá.
Případně lze také kontaktovat některou z pomáhajících organizací. Pokud se oběť nachází v ohrožení zdraví či života, je třeba volat policii.
„Myslím si, že pokud se podaří toto gesto dostat do povědomí široké veřejnosti, tak se může stát jedním z účinných nástrojů pro obětí, jak se dovolat pomoci i ve chvíli, kdy nemohou bezpečně promluvit,“ uvedla vedoucí sociálních služeb organizace proFem Dana Pokorná.
Lockdown situaci mnohonásobně zhoršil
Karanténa s sebou nese eskalaci již existujícího napětí, oběti jsou s agresory zavřené s dvouměsíční pauzou v létě už přes rok. Zhoršuje se také ekonomická situace řady lidí, čímž se zvyšuje bariéra například v případě odchodu z domu, protože není dostupné bydlení.
Nárůst zaznamenaly beze zbytku všechny organizace, které pomáhají obětem domácího násilí. Podle koalice organizací NeNa se jedná o nárůst od 40 do 60 procent.
Kde hledat pomoc?
|
Odborníci apelují na oběti, aby se nestyděly říci si o pomoc. Lze se obrátit na rodinu, přátele nebo další blízké. Pomáhající organizace také vedou krizové linky či chaty. Dále mohou pomoci zprostředkovat služby specialistů, například psychologa nebo právníka.
Oběti domácího násilí jsou navíc klasifikovány jako takzvané zvlášť zranitelné oběti, a tedy mají nárok na bezplatné právní služby při zastupování u soudu.
Co dělat, pokud jste obětí domácího násilí?
Zdroj: publikace Vaše právo - první právní pomoc obětem domácího násilí organizace proFem |
Pomoc není dostatečná. Dlouhodobě a nyní obzvlášť
Jak ukázaly výzkumy Blanky Nyklové a Dany Moree ze Sociologického ústavu Akademie věd a Fakulty humanitních studií, pomoc obětem domácího násilí v Česku sice je, avšak nekonzistentní. „Situace obětí se často vyhodnocuje na každém místě jinak,“ uvádí.
Z rozhovorů s policisty a policistkami vyplývá, že se policie mnohde potýká s nedostatkem kvalifikovaného personálu. V řadě případů je to zejména nedostatek zkušeností, co komplikuje schopnost policistů vyhodnotit na místě a určit, zda jde o domácí násilí či ojedinělý incident.
Surovosti doma přibylo, pomoci ublíženým od státu ubylo, ukázal rok covidu |
„Oběti by si měly takzvaně ‚zmapovat terén‘ a navštívit nejprve třeba pomáhající neziskové organizace, zjistit, co se dá dělat, protože ne vždy je to tak, že oběť přijde na první služebnu policie a najde tam pochopení,“ vysvětlila Moree. „Pokud záleží na tom, na koho narazíte, tak systém jako takový nefunguje dobře a to je třeba změnit,“ dodala Nyklová.
Kamenem úrazu zůstává také přestupkové řízení. U něj totiž řada případů domácího násilí končí, neboť komise, jež přestupky vyhodnocují, nemají potřebné kompetence k posouzení spáchaného násilí a jeho následků. Postihy, které mohou uložit, navíc často demotivují i deprimují oběti či jejich děti, které se odhodlaly celou situaci řešit.
„V naší praxi se můžeme setkat s tím, že co OSPOD (orgány sociálně-právní ochrany dětí), to jiný názor na ochranu dítěte. Záleží to na tom, zda je laxní nebo proaktivní. To platí i pro policisty – máme špatné policisty i dobré policisty, špatné soudce a dobré soudce, stejně jako v každém jiném povolání,“ vysvětluje advokátka Lucie Hrdá.
Často se podle ní také stává, že oběti nejsou seznámeny se svými právy, nebo je ve své situaci nedokážou obsáhnout a pochopit. Například neví, že mají nárok na advokáta zadarmo, není jim nabídnut od státu. Případně se neustanoví předběžné opatření, které by zakazovalo agresorovi oběť kontaktovat, aby nedocházelo k ovlivňování svědků.
Domácí násilí je dlouhodobé a opakované jednání nebo vyhrožování takovým jednáním, v jehož důsledku dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti nebo hrozí, že k němu dojde. Dochází k němu mezi osobami v rodinném nebo obdobném vztahu, které spolu často žijí ve společné domácnosti. Jedná se o stav, kdy jedna osoba využívá své převahy (fyzické, psychické, ekonomické) nad osobou druhou.