Genetické inženýrství je možná nejvýznamnějším vynálezem 20. století. Právě nyní však ztělesňuje všechny rozpory současné vědy. Nové poznání fascinuje vědce, slibuje astronomické zisky velkým koncernům, může v budoucnu od základu změnit výživu lidstva. Ale současně přináší určitý díl nejistoty, a dokonce děsí stamiliony běžných lidí. Jak se s ním naučíme žít?
Podstatou genetického inženýrství je schopnost zasahovat přímo do genů a cíleně tím měnit vlastnosti rostlin či živočichů. Vědci objevili způsoby, jak vzít gen z jednoho živého organismu a vložit jej do organismu jiného. V laboratoři je takto možné třeba umístit do rostliny gen ze živočicha. Tedy něco, co při běžném křížení prostě nepřichází v úvahu. "Všechny geny přece mají stejnou chemickou stavbu, ať jsou ze zvířat, nebo z rostlin," vysvětluje profesor Jack Wildholm z americké Univerzity v Illinois.
Odolné plodiny
Nadšeni jsou především američtí farmáři. Mohou si vybírat z několika genově upravených osiv prodávaných pod různými obchodními názvy, v principu však dnes na polích převládají genově upravené - neboli transgenní - plodiny dvojího typu. Jedny v sobě obsahují gen vybraný z půdní bakterie Bacillus thuringiensis, který v listu rostliny vytváří látku jedovatou pro hmyz. Hmyzí škůdce se pustí do listu, první sousta mu zničí trávicí ústrojí, a on umře. Druhým obvyklým typem je vložení genu, který způsobí, že plodina se stane odolnou vůči některému herbicidu. Zemědělec pak postřikem snadno zničí plevel, aniž poškodí plodinu.
V čí prospěch?
V USA prošlo vysévání genově upravených plodin a výroba potravin z nich téměř bez povšimnutí. Loni tam pocházela z genově upravených rostlin polovina sóji a bavlny a třetina kukuřice. V Evropě a také třeba v Japonsku se spotřebitelé lekli neznámého. Proto se v naprosté většině evropských zemí (včetně České republiky) dají genově upravené plodiny najít pouze na pokusných políčkách. Prospěch z genového inženýrství mají biotechnologické společnosti. Pytel osiva běžné sóji stojí v USA kolem 13 dolarů, transgenní osivo se prodává za 23 dolarů. Zisk má i zemědělec, ale ne pokaždé. Pokud nasází dražší plodiny odolné proti škodlivému hmyzu, ale hmyz se téměř neobjeví, vydělá méně, než kdyby zasel běžné osivo. Koneční spotřebitelé však žádný prospěch nemají. Za výrobky z transgenních plodin obvykle platí totéž co za potraviny z konvenčního zemědělství.
Čekání na novou generaci
"Pracujeme i na transgenních plodinách nové generace, které lidem přinesou další výhody," zdůrazňuje Harvey Glick z koncernu Monsanto. Genetičtí inženýři vyvíjejí rostliny s větším obsahem vitaminů a živin, odolné vůči suchu nebo slané půdě, jež by rostly i na úhoru. Pracují na lépe stravitelných krmivech, aby hospodářská zvířata vyprodukovala méně nežádoucích výkalů. Biotechnologické společnosti chtějí své investice dostat zpět, a proto se soustředily na trh v bohatých zemích, kde je ovšem potravin dost i bez genových úprav. V chudých státech, kde lidé hladoví, by genetické inženýrství mohlo zajistit více potravy, zachránit lidské životy. Jenže tam na drahé osivo nejsou peníze.
Podstatou genetického inženýrství je schopnost zasahovat přímo do genů a cíleně tím měnit vlastnosti rostlin či živočichů. Vědci objevili způsoby, jak vzít gen z jednoho živého organismu a vložit jej do organismu jiného. V laboratoři je takto možné třeba umístit do rostliny gen ze živočicha. Tedy něco, co při běžném křížení prostě nepřichází v úvahu. "Všechny geny přece mají stejnou chemickou stavbu, ať jsou ze zvířat, nebo z rostlin," vysvětluje profesor Jack Wildholm z americké Univerzity v Illinois.
Odolné plodiny
Nadšeni jsou především američtí farmáři. Mohou si vybírat z několika genově upravených osiv prodávaných pod různými obchodními názvy, v principu však dnes na polích převládají genově upravené - neboli transgenní - plodiny dvojího typu. Jedny v sobě obsahují gen vybraný z půdní bakterie Bacillus thuringiensis, který v listu rostliny vytváří látku jedovatou pro hmyz. Hmyzí škůdce se pustí do listu, první sousta mu zničí trávicí ústrojí, a on umře. Druhým obvyklým typem je vložení genu, který způsobí, že plodina se stane odolnou vůči některému herbicidu. Zemědělec pak postřikem snadno zničí plevel, aniž poškodí plodinu.
V čí prospěch?
V USA prošlo vysévání genově upravených plodin a výroba potravin z nich téměř bez povšimnutí. Loni tam pocházela z genově upravených rostlin polovina sóji a bavlny a třetina kukuřice. V Evropě a také třeba v Japonsku se spotřebitelé lekli neznámého. Proto se v naprosté většině evropských zemí (včetně České republiky) dají genově upravené plodiny najít pouze na pokusných políčkách. Prospěch z genového inženýrství mají biotechnologické společnosti. Pytel osiva běžné sóji stojí v USA kolem 13 dolarů, transgenní osivo se prodává za 23 dolarů. Zisk má i zemědělec, ale ne pokaždé. Pokud nasází dražší plodiny odolné proti škodlivému hmyzu, ale hmyz se téměř neobjeví, vydělá méně, než kdyby zasel běžné osivo. Koneční spotřebitelé však žádný prospěch nemají. Za výrobky z transgenních plodin obvykle platí totéž co za potraviny z konvenčního zemědělství.
Čekání na novou generaci
"Pracujeme i na transgenních plodinách nové generace, které lidem přinesou další výhody," zdůrazňuje Harvey Glick z koncernu Monsanto. Genetičtí inženýři vyvíjejí rostliny s větším obsahem vitaminů a živin, odolné vůči suchu nebo slané půdě, jež by rostly i na úhoru. Pracují na lépe stravitelných krmivech, aby hospodářská zvířata vyprodukovala méně nežádoucích výkalů. Biotechnologické společnosti chtějí své investice dostat zpět, a proto se soustředily na trh v bohatých zemích, kde je ovšem potravin dost i bez genových úprav. V chudých státech, kde lidé hladoví, by genetické inženýrství mohlo zajistit více potravy, zachránit lidské životy. Jenže tam na drahé osivo nejsou peníze.
