Pane generále, často se v případě zahraničních misí říká, že nás někde chtějí spojenci z NATO nebo že nás chtějí Američané. To je pro mnohé dost slabý argument. Jaké jsou silnější důvody?
Vždyť my si nevymýšlíme žádné zahraniční mise! To je politické zadání. V případě Afghánistánu se na tom dohodla Severoatlantická aliance. Proto máme například v afghánském Lógaru rekonstrukční tým. Neexistuje tam infrastruktura, jsou tam problémy s vodou, se zemědělstvím, se školami, se zdravotnickými zařízeními, pomáháme chránit ty, kteří to tam řeší. Aby byly ty argumenty silnější, převažuje pomoc civilistům.
Máme ale v afghánských horách i speciální jednotku, která má kolem stovky lidí a provádí každý rok desítky bojových operací a likviduje rebely.
O tom nemohu hovořit. Těm lidem může jít v podstatě každý den o život a nelze jakýmikoli informacemi ohrozit jejich bezpečnost.
Hovořím o speciální jednotce i proto, že podle posledních informací kontrolují kábulská vláda a spojenci pouze čtvrtinu území. Zbytek je buď neutrální či pod kontrolou povstalců, hovoří se hlavně o Talibanu. To je dost chabý výsledek za více než šest let celé operace Trvalá svoboda, nemyslíte?
Informace o těch procentech se liší. V částech této země skutečně koaliční vojáci nepůsobí a některé regiony jsou pod vlivem bojovníků Talibanu a dalších protivládních skupin. Jako selhání to nevidím, je tam totiž hodně složitá situace. Souběžně probíhaly dvě velké operace – v Afghánistánu i Iráku, tím se to ještě komplikovalo. Do Afghánistánu má být v blízké době přesunuto dalších minimálně 20 tisíc vojáků, aby se tam situace zlepšila.
Afghánská vláda a státní úředníci jsou i podle informací od našich vojáků prolezlí korupcí. O prezidentovi Karzáím se říká, že je pouze prezidentem hlavního města Kábulu. Znamená to, že Afghánci se spojenci málo spolupracují?
Bohužel vliv ústřední afghánské vlády je zatím velice slabý. To je pravda.
Navíc je Afghánistán největším producentem opia na světě a ani tomu koaliční jednotky nezabránily. Maková políčka se utěšeně rozrůstají. Proč tomu mají čeští vojáci asistovat?
Pěstování máku je pro mnoho Afghánců jediným zdrojem obživy, není úplně jednoduché to vyřešit. Proto pomáháme budovat silnice, školy, nemocnice, studny a pokračuje i snaha o vybudování místní armády. Aby Afghánci mohli postupně svá maková pole opustit. Úspěchy tam máme, ale jde to hodně pomalu a je to těžké.
Mnozí Afghánci, kteří dostali jako noví vojáci zbraň a výplatu, po měsíci zmizeli. Nebudujeme vlastně ty silnice, nemocnice a školy pro budoucího nepřítele? Nepomáháme mu nepřímo? Pořád totiž hrozí, že až spojenci odejdou, islamisté se opět chopí moci.
Nepomáháme, naopak. Školy mohou vychovávat mladé lidi, kteří už budou chtít jiný způsob života než jejich rodiče. Bude ale trvat dalších několik let, než se to projeví.
Několik let je kolik?
Nedovedu to odhadnout. Možná za pět, za sedm, za deset roků.
Po celou tu dobu tam mají být i čeští vojáci?
Zeptejte se politiků. Oni o tom rozhodují. My jsme dostali úkol a plníme ho úspěšně.
Měl jste v posledních týdnech skutečné obavy, že mise skončí a budete muset vojáky rychle stáhnout?
Musím se přiznat, že ano. Bylo by pak složité vysvětlovat to vojákům. Jsou sice zvyklí plnit rozkazy, ale jsou současně vnímaví a utvářejí si své názory.
Zaznamenal jste u některých vojáků, že jsou také proti misím?
Ne.
Vždyť piloti vrtulníků tvrdili, že nechtějí do Afghánistánu.
No, ale do očí mi to nikdo z nich neřekl a ani to oficiálně na armádní úrovni neprezentovali. Objevila se taková tvrzení jen v médiích.
Čtěte v MF DNES
Jak budou zahraniční mise českých vojáků pokračovat? A může ještě Západ vůbec někdy vyhrát nějakou válku? Na to i další otázky odpovídá generál Vlastimil Picek v sobotním rozhovoru MF DNES.
