ZE SERIÁLU
Důležité figury na válečné šachovnici
Generálu Georgi Pattonovi nebylo do smíchu. Přál si vztyčit při poslední operaci války vlajku nad posledním dobytým hlavním městem Evropy. Podle jeho představ to byl jediný správný způsob, jak může válku skončit velký vojevůdce, jemuž upřeli Berlín.
Zajímal ho jen postup
K něčemu takovému se bez oddechu hnal od chvíle, kdy se vylodil v severní Africe, pak na Sicílii a nakonec v severní Francii. Žádný americký generál nedošel tak daleko a takovým tempem. Byl to ohař, který se vrhá na zvěř. "Blahopřeji vám k obklíčení tří armád -z toho jedné americké," napsal mu v ironickém telegramu postižený generál.
Jeho způsob boje byl riskantní a smělý. Jeho bitevní strategií byl útok a jeho tanky jely stále vpřed. Zastavily se jedině tehdy, když jim došlo palivo. "Moji vojáci nekopou zákopy," chlubil se.
Jeho divize obsadily do konce války více území a zneškodnily více nepřátel než jakákoli jiná americká jednotka. Jeho vzorem byl velitel, který za občanské války vysvětlil překvapivé vítězství v bitvě slovy: "Protože nás bylo příliš málo na to, abychom se mohli bránit, zaútočili jsme."
On sám řekl svým vojákům v předvečer vylodění ve Francii: "Nechci, abyste mi posílali hlášení, že držíte nějakou pozici. Žádnou takovou zatracenou věc držet nebudete. Ať si je drží Němci. My budeme neustále postupovat, a pokud jde o držení, nezajímá nás nic - snad s výjimkou toho, abychom drželi nepřítele pod krkem."
Bál se ho i Hitler
Byl nejznámějším americkým generálem v Evropě. A nejobávanějším. Pletl hlavu Němcům už jen svou existencí. Když se nevylodil 6. června v Normandii a zůstával se svou armádou rozloženou v Anglii přímo proti nejužší části La Manche, věřil Hitler, že skutečné vylodění bude tam a akce v Normandii má jen odpoutat pozornost. Spojenci by přece neútočili bez Pattona.
Angloameričané však měli jiný plán. Až invazní jednotky obsadí rozsáhlé předmostí a provedou první průlom, vylodí se honicí pes Patton, aby hnal nepřítele. To se stalo 6. července 1944. Spojenci tehdy už měsíc přešlapovali v Normandii. Patton přišel - a za tři dny dokázal to, čeho jeho předchůdci nedosáhli za čtyři týdny.
V září věřil, že mohl vyhrát válku. Byl přesvědčen, že kdyby dostal benzin a svolení, mohl překročit Rýn a postupovat do nitra Německa. Existují studie, které tvrdí, že se mu to mohlo podařit. Patton do konce svého života dával najevo, že utrpěl křivdu, neboť mohl srazit třetí říši na kolena už v listopadu 1944.
Showman v uniformě
Patton byl typický vítěz. Sečtělý a vzdělaný syn z velmi dobré a bohaté kalifornské rodiny (a olympionik - v roce 1912 byl pátý na olympiádě ve Stockholmu v moderním pětiboji) se proslavil během bojů s mexickými nájezdníky Pancho Villy v roce 1916. V divoké přestřelce jeho oddíl zabil tři povstalce. Zvláštní bylo, že Američané pod velením mladého poručíka Pattona bojovali v autech. Noviny o veliteli historické první motorizované bitvy amerických dějin psaly celý týden.
Pak Patton vyměnil auto za tank a mexickou hranici za zákopy ve Francii. Byl těžce raněn, ale jeho odvaha byla příslovečná. Když bylo potřeba vyvést váhající muže ze zákopů, stoupl si na předprseň, aby vojáci viděli, že palbu lze přežít.
Být viděn, a když jako hrdina, tím lépe - to je typický rys Pattonovy povahy. Za druhé světové války se z Pattona stala americká ikona a generál tomu hodně pomáhal. Medaile, které nosil, prý byly zvětšené, aby lépe vynikaly. Na každém boku měl perletí vykládaný kolt. Když se s nimi objevil na recepci u britského krále, způsobil pravý poprask.
Patton nebyl jen skvělý voják, ale i showman na velitelském postu. Když měl přestřihnout pásku při otevření mostu přes Rýn a dostal k tomu nůžky, řekl: "K čertu, za co mě máte? Za krejčího? Jsem voják! Dejte mi bajonet!"
Jeho vojáci, jak napsal francouzský spisovatel Gilles Perrault, ho měli rádi nevraživou láskou, jakou vzbuzuje velitel, který je vede k vítězství, ale nutí je bojovat v kravatě. Šířily se pověsti, že ho Němci chtějí unést, že v mrazu přeplaval řeku, aby byl s vojáky tísněnými v první linii. Jeho muži byli nejlepší, nejobávanější, ale také měli ze všech amerických jednotek v Evropě největší ztráty.
|
Život v datech * George Smith Patton se narodil 11. listopadu 1885 v San Gabrielu v Kalifornii v bohaté rodině s dlouhou vojenskou tradicí * v roce 1909 absolvoval vojenskou akademii ve West Pointu a poté byl přidělen k jezdectvu * v roce 1916 se připojil k expedici generála Pershinga do Mexika, jejímž cílem bylo zatčení povstaleckého vůdce Pancho Villy; u Pershinga pak zůstal jako pobočník; roku 1917 ho Pershing jmenoval velitelem první oficiální americké tankové jednotky * v červenci 1940 se ujal velení 1. tankové brigády; od března do července 1942 velel pouštnímu výcviku tankových jednotek * podílel se na plánování invaze do severní Afriky, během operace vedl pod velením Eisenhowera západní operační svaz; v březnu 1943 převzal velení II. sboru americké armády, s nímž výrazně dopomohl k porážce jednotek afrikakorpsu generála Rommela * v červenci 1943 Patton, již jako generálplukovník, velel 7. americké armádě při invazi na Sicílii * podílel se na plánování invaze do Normandie - velel jednotce zformované k oklamání Němců, kteří si měli myslet, že hlavní invaze přijde v Pas de Calais * 1. srpna 1944 vedl průlom ve Francii a rychle postupoval k Německu; ke konci války pronikla jeho vojska do Rakouska a Československa, kde osvobodila řadu měst včetně Plzně * v květnu 1945 se snažil dobýt Prahu, ale politici mu to svými dohodami znemožnili * 9. prosince 1945 byl zraněn při automobilové nehodě u Mannheimu a 21. prosince na komplikace po úrazu v Heidelbergu zemřel; pohřben je na americkém hřbitově v Lucembursku |
Nejvíc ve chvíli, kdy Patton na Sicílii zfackoval vojáka, jenž byl v těžkém šoku po dělostřeleckém ostřelování, a nazval ho zbabělcem. V Americe se zvedla vlna protestů. Něco podobného však udělal Patton víckrát, protože věřil, že muž má buď bojovat a třeba padnout, nebo být prohlášen za zbabělce. "Podívej se na souseda vpravo. Teď se podívej na souseda vlevo," řekl vojákovi v nastoupené jednotce. "Buď si jistý, že jeden z vás nepřežije."
Smrt po válce
Eisenhower věděl, proč Pattona chrání. Jeho divize krájely německou obranu jako máslo. Když Němci šokovali Spojence ofenzivou v Ardenách, zachránil situaci opět Patton. Když se ho Eisenhower na velitelském shromáždění zeptal, za jak dlouho může otočit své jednotky a zaútočit, Patton odpověděl: "Za tři dny." Někteří generálové se smáli, ale Patton slovo splnil.
Na jaře se jeho jednotky rozlily po Německu a zastavily se až v Plzni. Do Prahy se jeho vojska nedostala, protože politici rozhodli jinak a určili demarkační čáry. Washington se zřejmě obával i toho, že pokud by si Rusové vykládali dohodu podobně volně, jako chtěl Patton, mohli ještě obsadit velké části severního Německa, Dánsko a celé Rakousko. Pro Česko však celý příběh končí otazníkem, jak by se vyvíjela poválečná situace v zemi, kdyby Patton vypnul vysílačky, jak měl v úmyslu, a ozval se až z Prahy.
Válka skončila, ale generál Patton ji o moc déle nepřežil. Zůstal v Německu, kde byl napůl odložen. Jeho vojácké móresy se tak úplně nehodily do doby míru. Kromě toho se asi moc nelíbilo, že při správě Německa chtěl využít bývalé nacisty a že i v naivních poválečných týdnech dával celkem jasnozřivě a hlasitě najevo, že příštím nepřítelem jsou Rusové.
V neděli 9. prosince 1945, když si vyrazil na bažanty, se jeho auto srazilo s vojenským náklaďákem. Bylo to vlastně jen škrábnutí a nikomu se nic nestalo. Jen Pattonovi. Narazil hlavou do střechy a zlomil si několik obratlů. Několik dnů poté se nejslavnější spojenecký generál odebral do válečnické Valhally. Možná zemřel v pravý čas, protože jeho legenda byla dosud čerstvá, ale jeho hvězda začala blednout a do příští války bylo daleko.
Německý maršál Gerd von Rundstedt o něm později při výslechu prohlásil: "Byl váš nejlepší."
 NEJLEPŠÍ GENERÁL. George Patton byl průkopníkem zavádění metod tankového válečnictví do armády Spojených států. |
