Co to znamená pro Česko, co pro EU a co pro Slovensko? Česko-slovenské vztahy se vítězstvím Gašparoviče nezmění vůbec.
Jeho první zahraniční cesta povede do Prahy a obě země se sejdou v rozšířené EU. Navíc mají stále mnoho společného, a když budou hledat spojence, tak zřejmě jedna druhou.
V případě Evropské unie však bude muset nový slovenský prezident rychle přehodit výhybku. Právě on byl jedním z politiků, který přispěl (jako pravá ruka svého dnešního soupeře Vladimíra Mečiara) v devadesátých letech k mezinárodní izolaci Slovenska.
K unii se i v poslední době vyjadřoval vágně. A jeho strana je součástí Konfederace národních sil, jejímiž členy jsou i extremistická a nacionalistická seskupení. Gašparovič se od nich bude muset distancovat, jinak nebude v Bruselu vítán.
Budoucí dramatický vývoj se dá naopak očekávat na Slovensku, přestože se Gašparovič zřejmě bude snažit spolupracovat s menšinovou vládní koalicí. Jeho názory na probíhající reformy jsou však kritické a koalice je dnes pouze roztrhaným kusem papíru.
Místo společného vládnutí je to nucené přežívání. Pokud se Dzurindova vláda nevzpamatuje (a to se nezdá možné), nelze vyloučit ani její pád a předčasné volby. A ty by mohly přinést změny: třeba návrat Vladimíra Mečiara do vysoké funkce.
Prezidentské volby u našich sousedů navíc ukázaly velkou chudobu slovenské politiky. Žádní charizmatičtí kandidáti, naopak hlavní uchazeči byli kdysi v komunistické straně, někteří z nich se dokonce upsali StB či mají autoritářské sklony.
Vybrat tedy toho "pravého", který by skutečně požíval důvěry větší části veřejnosti, ani nešlo. Ivan Gašparovič kdysi nazval svého předchůdce Michala Kováče "starým ujom". Dalšího "starého uja" si Slováci právě zvolili.
