Při pohledu na dokumentární záběry hajlujících a jásajících davů v Německu mezi válkami jsem si často říkal, jak se mohli nechat tak zmasírovat? Nebo obráceně, jak to, že takové množství lidí nacistická propaganda zmákla?
Vítězství temnoty v dějinách přitom většinou způsobilo mimo jiné i to, že dokázala využít schopnější profesionály než lidé, kteří to „mysleli dobře“. Ošklivě se to poslouchá, ale PR komunistů ve volbách v roce 1946 bylo jednoduše účinnější než měli demokraté. Protože i otrávená zmrzlina může chutnat lépe než ta z biojahod, když to lidem dobře prodáte. Až zjistíte, že za lahodnou chuť jste zaplatili příliš vysokou cenu, bývá už pozdě.
Vůdcem PR a politického marketingu nacistické strany v Německu byl Joseph Goebbels . Všem, kteří se chystají k blížícím se volbám, bych doporučil archiv jeho práce. Jestli si myslíte milánkové, že už jsme jinde, že jsme prozíravější a na nás by to nefungovalo, pak se pletete. Vedle přímočaré brutality pracovalo Goebbelsovo PR dokonale se záměnou obsahu slov. Bílé vydávala za černé, kruh za čtverec a oheň za vodu. Lidé na poušti, jakou bylo Německo ekonomické krize (a to byl jiný průšvih než když dnes nemáme pár let na dovolenou v Karibiku), uvěří každému, kdo jim slíbí studni. Takoví lidé nepotřebují slyšet analýzu písku ani, že cesta budou dlouhá a těžká. Potřebují slyšet slova naděje a cítit, že jim někdo rozumí a slíbí, že je na té poušti nenechá. To poslední, co chtějí slyšet, je, že si za to mohou sami svoji neschopností neboť ti, kteří se lépe učili, dávno sedí u nějaké oázy. Oblíbená to rétorika současné české pravice, která z nedávno vlivného proudu udělala jen parlamentní folklór. Kromě záměny významů rád Goebbels zesměšňoval své soupeře. Znáte to ze školy, kdy vám brýlatý kluk v první lavici nikdy nic zlého neudělal, přesto se většině děti objeví minimálně úšklebek na tváři, když se při tělocviku nešikovně motá po hřišti. A co teprve, když mu někdo vymyslí přezdívku. Následuje oddychnutí, že si nedělají legraci z vás a přidání se k smějícímu davu, aby se tak nestalo.
Je poučné porovnat, s jakými slogany a jakou strategií se Goebbelsovi podařilo omámit svoje krajany. A zamyslet se, jestli opravdu jsme imunní vůči dnešním „krysařům“. Samozřejmě, že nejsme.
Goebbelsovo PR bylo vskutku komplexní, řečeno dnešním jazykem. Pochopení mazanosti jeho strategie vyžaduje více prostoru, než je jeden komentář. Ale vzhledem k tomu, co se děje v nyní v Evropě, a jaká nemehla ji řídí, je dobré s tím začít. Protože je jen otázka času a peněz, kdy nový Goebbels začne tweetovat.
Tak třeba jak byste řekli, že tvůrce nacistické propagandy nazval spolek, který založil, aby shromažďoval finanční dary a vůbec podporu pro své berlínské účinkování? Ne ne, žádná „hnědá síla“ nebo „bič a holínky“, ale Liga svobody. No nedali byste jim pár feniků?
Nebo heslem nacistických bojůvek bylo „Německo probuď se.“ Kolikrát jste již něco takového slyšeli na různých motivačních poradách. Samozřejmě bez toho Německa a pán asi neměl hnědou uniformu. Leč zase, docela neškodná slova a co vyvolala.
Či v jednom projevu prohlásil: „My se chceme zbavit nepoctivého státu poctivými způsoby.“ My nyní víme, jak to bylo. Ale představte si zoufalého nezaměstnaného, který slyší tato slova od někoho, kdo se v politice „ještě nenamočil.“
Chci říci, že jedinou obranou proti propagandě je zajímat se a sami si hledat informace o těch, kteří k vám mluví. A svoje názory a poznatky si nenechávat pro sebe. Lenost mozku je úrodná půda pro všechny hráče s našimi emocemi. A zde neplatí, že nikdy není pozdě. Každý děláme chyby, které se nedají napravit. Jako Němci na začátku třicátých let. A nakročeno tím směrem máme i my.
