Paroubek řekl jako za starých časů, že on, až bude vládnout, nenechá sáhnout na životní úroveň lidu. Sociální výdaje státu neklesnou, spíše stoupnou. Topolánek byl riskantnější. Řekl, že když klesají příjmy státu, nemohou stoupat jeho výdaje. To zní logicky, ale Paroubek má recept. Řešil by to vyšším zdaněním lidí, zejména boháčů.
Podle Topolánka to nic neřeší, příjmy státu stoupnou zanedbatelně, protože boháčů je málo. Paroubek však soudí, že pravice nemá žádné ekonomy a ničemu nerozumí. Topolánek měl podobný názor: ČSSD se trvale nevyzná ve státním rozpočtu. Tak nějak to novoroční debatování probíhalo a voliči si na jaře vyberou sami.
Nabídku budou mít lepší než dřív. Z dosavadních politických stran se odštěpují klony, deriváty, kacíři a zrádci, či jak to nazvat. Co jsme doposud měli jednou, budeme mít dvakrát, ne-li třikrát. Z jedněch lidovců jsou dvojí, ti původní a knížecí TOP 09. Máme také dvoje sociální demokraty. Paroubkovy a Zemanův spolek pro ochranu občanů. Z ODS se vydělila Strana svobodných občanů a ještě i nějaké další, mizící pod hranou viditelnosti. Vzniká docela pestrá politická scéna, ale žádná výhra pro voliče to není.
Popsal to velmi dobře politolog Jaroslav Hašek bezmála před sto lety. Šlo tehdy o starý gauč, do kterého unikla dvojice křečků. Křečci v gauči škodili, ale nedali se vypudit, což je běžná politická situace. Jed se použít nedal, otrávilo by se i domácí dítě. Navíc měli asi imunitu. Do pasti nevlezli, byli mazaní jako všichni politici.
Majitel gauče nasadil proti křečkům fretky. Jsou krvelačné a křečky nenávidí. Pustil je do gauče, že křečky vyženou. Došlo k opaku, zvířata v gauči se spřátelila. Majitel zkusil lasičku. Už asi víte, co se stalo. Na pořad přišel jezevec. Je zlý, vyžene každého. Nevyhnal, spřátelil se. Tchoř smrdí, doupě či gauč s tchořem může vydržet jen živočich bez nosu. Shodu v gauči, či jak se říká konsenzus, tchoř nenarušil. Když jde o shodu v gauči neboli o společný průnik volebních programů, musíme respektovat i smraďocha. Pravice, levice, dvojí lidovce, všechno v gauči – to je hlavní zásada moderní politiky.
Tehdejší politická scéna v gauči byla stále pestřejší: křečci, fretky, lasičky, jezevci, tchoři. Úžasná kombinace všech smradů. Ač přirození nepřátelé, v gauči se shodli. Tak to v politice chodí. Pro voliče úžasný výběr. Ale jen teoreticky. Prakticky měli před očima gauč plný smradlavých tvorů. Původní úmysl byl dobrý, pomocí nových zvířat lze vyhnat ta stará.
Jaké je z této Haškovy zkušenosti poučení pro dnešní politiku? Když nové strany vznikají jen proto, aby vypudily z politiky ty staré, k ničemu novému to nevede. Nejdřív přijde chvála. Nové je nové a lepší než to staré, které je beztak vyřízené. Nové strany přicházejí s novým programem. Nebudou krást, všechno zlepší a zabezpečí. To je ovšem program dosti starý a dost obehraný, aby nikomu nevadil. Paroubek a Topolánek, představitelé starých stran, se shodli na tom hlavním: boj proti krizi, nezaměstnanosti a korupci. Ano, to se ozývá z gauče odjakživa a dočkáme se toho zas.
Zrod nových stran z břicha těch starých bude doprovázet nejen chvála. Také prskání, vrčení, záhadné či neslušné zvuky z gauče. Pak se všechno uklidní, jen smrad v místnosti bude zase o kus větší, protože nejen křeček, ale i fretka, jezevec a tchoř budou bojovat proti krizi, nezaměstnanosti a korupci.
