Von Werra se narodil 13. července 1914 do chudé švýcarské rodiny. V prostých poměrech však dlouho nevyrůstal, spolu s jeho sestrou se ho ujala rodina německých aristokratů. Jeho adoptivní matkou se stala baronka Louisa von Haber.
Rok 1932 rodinu zastihl ve finančních nesnázích a osmnáctiletý von Werra se rozhodl odejít do Ameriky. Nevydržel tam však příliš dlouho a po pár letech se rozhodl vrátit do Německa, kde vstoupil do armády.
Po prvních krocích v armádě von Werra zakotvil u luftwaffe. Prvního bojového úspěchu dosáhl během bitvy o Francii v květnu roku 1940. Nejprve 20. května poslal k zemi nepřátelský letoun Hawker Hurricane, o dva dny později poblíž Cambrai sestřelil dvojici francouzských bombardérů Breguet 690 a Potez 630, píše Lexikon der Wehrmacht.
Za vítězství ve vzdušných soubojích byl vyznamenán železným křížem 2. třídy, narostlo mu sebevědomí a na veřejnosti se začal svými úspěchy chlubit. Mimo jiné začal používat baronský titul, přestože na něj neměl právo.
V srpnu s cejchem hrdiny vlétl do bitvy o Británii. Během jediného dne dokázal podle německých záznamů sestřelit čtyři nepřátelské stroje. Dalších pět letounů pak měl zničit na zemi. Britové však žádnou z těchto událostí podle dobových údajů nezaznamenali.
5. září si na jeho Messerschmitt Bf-109 počíhaly spitfiry ze 41. letky RAF, uvádí server luftwaffe.cz. Stroj schytal několik zásahů a v hustém dýmu se začal snášet k zemi. Von Werra s těžce poškozeným strojem přistál v poli v hrabství Kent. Otřeseného pilota na zemi nezadrželi vojáci, ale neozbrojený kuchař z místní jednotky.
Tajná identita a opakované útěky
Von Werra podstoupil osmnáct dní trvající výslech a poté ho Britové převezli do zajateckého tábora Grizedale Hall v hrabství Cumbria. Hvězdný pilot nacistického letectva se však odmítl vzdát a začal plánovat útěk. Den D přišel 7. října během povolené vycházky mimo tábor. Von Werra se ukryl za vozíkem se zeleninou, který stál u zdi, bleskurychle ji přeskočil a zmizel v polích.
Angličané na něj uspořádali hon, do kterého se zapojili i členové místní domobrany. O tři dny později ho dopadli farmáři, když odpočíval ve vepříně. Německý pilot jim však obratem opět prchl. Krátký pobyt na svobodě pro něj definitivně skončil o dva dny později. Za útěk byl odsouzen k jednadvaceti dnům samotky. V listopadu pak putoval do zajateckého tábora v Swanwicku.
Ani tam ho choutky na útěk nepřešly. Připojil se proto ke skupince, která si říkala Swanwick Tiefbau (Swanwickští tuneláři, pozn. red.). Jejím cílem bylo vykopat tunel, kterým by se její členové dostali na svobodu. To se jim podařilo 20. prosince 1940, kdy se von Werru spolu se čtyřmi kamarády protáhl tunelem za zdi tábora. Zatímco jeho druhy brzy pochytali, von Werra se svobodě vydával za nizozemského pilota RAF Van Lotta.
Návrat do Německa a boje nad východní frontou
Jedním důvěřivcem se nechal zavézt na nejbližší základnu britského letectva. V Hucknallu ho dokonce vyslýchala policie, von Werra se však dokázal z kritické situace vymluvit. Později ho přijal velitel místní letky a když ověřoval údaje o údajném nizozemském pilotovi, vzal nohy na ramena. V nejbližším hangáru zkusil mechanika přesvědčit, že je testovacím pilotem. Na to mu však mechanik neskočil a von Werra opět putoval do zajateckého tábora.
V lednu roku 1941 byl spolu s dalšími zajatci transportován do Kanady. Při transportu však vyskočil oknem z jedoucího vlaku a uháněl směrem k hranicím s USA. Hranice překročil u města Ogdensburg, kde se obratem přihlásil na policii. Věren své pověsti americkým novinářům převyprávěl značně přikrášlenou verzi svých osudů. Do země vstoupil podle úřadů ilegálně, a proto Amerika s Kanadou začaly jednat o jeho vydání. Von Werra však s pomocí německého vicekonzula utekl do Mexika, následně do Brazílie a zpět do Evropy. Do Německa se vrátil v dubnu 1941.
Doma se stal hrdinou nacistické propagandy a z rukou Adolfa Hitlera převzal rytířský kříž. Později se vrátil do služby a na nebi nad východní frontou zaznamenal podle nepotvrzených informací třináct sestřelů. Poslední let absolvoval slavný stíhač 25. října 1941, kdy jeho stroj absolvoval běžný hlídkový let u nizozemského Vlissingenu. Za jeho skonem byla s největší pravděpodobností porucha motoru. Jeho poslední slova zněla: "Motor nepracuje, zkusím nouzově přistát." Tělo slavného letce zůstalo navždy pohřbeno v moři.
