Nicolas Sarkozy a François Hollande. Dvě těžké váhy současné francouzské politiky se střetnou o prezidentský post již v neděli. Oba dva muži poměrně s přehledem postoupili před dvěma týdny přes první kolo a potvrdili očekávané výsledky.
Dosluhující prezident Sarkozy získal 27,1 procenta a největší favorit socialista François Hollande 28,6 procenta. Zda dá konečný výsledek druhého kola zapravdu předpokladům i tentokrát, však mohou ovlivnit všichni voliči, kteří v prvním kole hlasovali pro někoho jiného.
Nicolas Sarkozy, modernista mezi tradiční elitou
Současný francouzský prezident Nicolas Sarkozy (57) v předvolebních průzkumech stále mírně ztrácí. Není divu. Za pět let své vlády se zařadil k historicky nejméně populárním prezidentům díky svým často chaotickým a nekoncepčním postupům. Ze slibovaných reforem se mu povedlo realizovat jen zlomek a Francie se namísto jím deklarovaného "rozchodu s minulostí" propadla do větších dluhů a nezaměstnanosti.
Sarkozyho programSarkozy se nevzdává. Voliče si znovu získává tvrdou protiimigrační rétorikou, nedávno hovořil o možnosti částečné obnovy kontroly hranic. A též ochranářským postojem, podle kterého by evropské země měly zavést zákon zavazující vlády k tomu, aby nakupovaly zboží vyrobené v Evropě. Slibuje vyrovnaný rozpočet od roku 2016, vyšší daně pro velké firmy, snížení odvodů na zaměstnance, výpadek chce nahradit zvýšením DPH. |
Sarkozymu se povedlo prosadit jen posunutí věku do důchodu na 62 let, redukci tabulkových míst ve státní správě a reformu univerzit. Kvůli jeho výbušné povaze a nekoncepčnímu přístupu mu Francouzi záhy začali přezdívat "pyroman, vůdce hasičů".
Sám sebe "Sarko" prezentuje jako modernistu, který pronikl mezi francouzskou tradiční vládní elitu. Syn maďarského šlechtice a francouzské matky řecko-židovského původu, narozený 28. ledna 1955 v Paříži, byl pokřtěn v římskokatolickém kostele a vyrůstal v Paříži.
Plným jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bosca nemá tradiční školu politické elity ENA, ale jen právnické vzdělání.
Byl starostou vlivného pařížského předměstí Neuilly od roku 1983. Ve jménu svého receptu "nulové tolerance" v křesle ministra vnitra od května 2002 do dubna 2004 zatočil s drobnou kriminalitou a bojoval s antisemitismem. Po krátkém intermezzu v úřadu ministra financí jej v listopadu 2004 zvolili do čela Svazu pro lidové hnutí (UMP), kde stál do roku 2007.
Nicolas v soukromíTřikrát ženatý "Sarko", kterého Francouzi přirovnávají k Napoleonovi pro jeho nižší postavu a vehemenci, je úplný abstinent. V roce 2008 se oženil se zpěvačkou a modelkou Carlou Bruniovou, se kterou mu vloni v říjnu narodila dcera Giulia. |
A v červnu 2005 se stal znovu ministrem vnitra - patrně nejvýraznějším v historii Francie. Zvýšil počet policistů i četníků, prosadil zpřísnění pravidel a trestů za silniční přestupky a pustil se do odstraňovaní zločinu z ulic. Prosadil opatření k vymýcení ilegálního přistěhovalectví - včetně deportací, a k integraci schopných imigrantů do francouzské společnosti.
Východní Evropu zmrazil "Sarko" v září 2004 prohlášením, že noví členové unie, kteří zavedli politiku nízkých daní, by neměli dostávat dotace EU. V devadesátých letech byl ještě ministrem rozpočtu ve vládě Edouarda Balladura (1993 až 1995). V polovině 90. let jej zvolili poslancem Národního shromáždění, v roce 1999 pracoval v Evropském parlamentu.
Fotogalerie |
Po vítězném prezidentském duelu se Ségolene Royalovou před pěti lety sliboval, že zemi vyléčí z ekonomických a sociálních neduhů, chtěl se rozejít s praktikami minulosti, což se moc nepovedlo.
Za jeho vlády se však dluh Francie zvýšil o 630 miliard eur, nastartoval sice desítky reforem, ale buď je nedotáhl do konce, nebo se pro Francouze ukázaly jako kontraproduktivní, například daňová reforma, která ještě zvýšila zátěž podnikatelů.
François Hollande, střídmý normální občan
Předvolební průzkumy mu přisuzují mírný náskok. Kandidát socialistů na příštího francouzského prezidenta François Hollande (57) se prezentuje jako "pan normální", v opozici k dosavadnímu prezidentu Nicolasi Sarkozymu. Schopný řečník, který nikdy nezastával žádnou vládní funkci, se snaží chybějící charisma nahrazovat střídmostí, konzistencí a snahou žít jako normální občan.
Hollandův programV případě svého zvolení prezidentem by prý Hollande nebydlel v Elysejském paláci a svůj plat by si snížil o 30 procent. Francii chce zbavit státního dluhu do roku 2017. Zvýšením daní, především bohatým (všechny Francouze s příjmem nad milion eur ročně zdaní 75 procenty), hodlá financovat programy v oblasti školství a vytváření pracovních míst, rovněž deklaruje podporu drobnému podnikání. Nedávno prohlásil, že v době krize by se "ekonomická imigrace" měla omezovat. |
Svými názory stojí na pozici levého středu - povolil by sňatky osob stejného pohlaví, právo adopce dítěte pro tyto páry a též eutanazii za přísně stanovených podmínek. Sám není ženatý a se současnou partnerkou žije ve volném svazku, tak jako s tou předchozí.
Hollanda vybrali v loňských říjnových primárkách Socialistické strany (PS). V letech 1997-2008 byl jejím prvním tajemníkem, opakovaně jej volili v roce 2000, 2003 a 2005. V Evropském parlamentu zasedal od července do prosince 1999, do francouzského jej zvolili v letech 1988, 1997, 2002 a 2007 a zasedá v něm dosud. Od roku 2008 stojí též v čele generální rady francouzského departementu Correze.
Nikdy nebyl ministrem a svůj politický život zasvětil místní správě a své straně, kterou mu v pozici prvního tajemníka povedlo sjednotit. Předtím pracoval v prezidentském úřadu posledního socialistického prezidenta Françoise Mitterranda.
Narodil se 12. srpna 1954 v Rouenu a vystudoval mimo jiné prestižní Národní školu pro státní úředníky (ENA). Do PS vstoupil v roce 1979 a někdejší šéf strany Lionel Jospin si jej v roce 1995 vybral za mluvčího strany.
François v soukromíSe Ségolene Royalovou, se kterou žil od 70. let, má čtyři děti - Thomase, Clémence, Juliena a Floru. Rozešli se v červnu 2007, měsíc po neúspěchu Royalové v prezidentských volbách. Od téhož roku žije Hollande s novinářkou Valérií Trierweilerovou. |
Mezi jeho pozice na radnicích patří starosta města Tulle v letech 2001-2008 a radní oblasti Limousin v letech 1998-2001.
V roce 2004 Hollande hlasoval pro evropskou ústavu ve francouzském referendu. Zorganizoval vnitřní hlasování ve straně, s 59 procenty hlasů pro ústavu, Francouzi ji ale nakonec stejně odmítli v hlasování v květnu 2005.
Ambiciózní byl odjakživa. V parlamentních volbách v roce 1981 se ve svých 26 letech utkal v departementu Correze s Jacquesem Chirakem a skončil na druhém místě o pouhých 300 hlasů za budoucím prezidentem.
Zda se Hollande stane novým prezidentem, nebo jím zůstane dál Sarkozy, rozhodnou francouzští voliči už tuto neděli. Volební místnosti se po celé zemi, která je druhou největší ekonomikou EU, otevírají s úderem osmé ranní a zavírají v šest večer. Vítěz obsadí Elysejský palác na pět let.
