Euroskeptici také vzývají nebesa, aby byl hlas Francouzů záporný. Tím se prý začne drolit systém bruselské byrokracie.
Ani jedna skupina nemá pravdu. Unie bude dál a celkem spolehlivě podle staré smlouvy z Nice fungovat i s francouzským ne.
Avšak to, co v posledních měsících vyvolala diskuse o ústavě ve Francii, v Nizozemsku (tam je referendum příští týden), ale i v Británii, v Polsku či v Česku, je důležitější. Po mnoha letech umrtvení se zdá, že za takových deset let bude existovat zcela jiná Unie.
Proč? Ukazuje se, že hlavními hybateli Evropy do budoucna nebudou a nemohou být pouze Francie a Německo. Ukazuje se, že idea sociálního státu začala narážet na nepřekonatelné překážky (lapidárně řečeno, nedá se v takovém rozsahu financovat), a tím se bortí část letitých hodnot kontinentu.
Ukazuje se, že rozšíření EU o země střední a východní Evropy, které mají neblahou zkušenost s komunismem, a proto razí daleko liberálnější postupy v ekonomice, je pro část Západu (ne pro Británii) těžko stravitelné sousto.
Ukazuje se, že není možné, aby dotace pro evropské zemědělství požíraly čtyřicet procent celého rozpočtu Unie (a nejvíce z něho ukusují právě Francouzi, kteří hlasují v referendu). Deformuje to volný trh, deformuje to ceny a v konečném důsledku to „naše“ farmáře svrhne do propasti.
Ukazuje se, že když se o evropské problémy začali skutečně zajímat občané, vše může najednou vypadat jinak než z pohodlných bruselských křesel.
To, co se odehrává kolem francouzského hlasování, tak mění Evropskou unii více, než si kdo předtím dokázal představit. Je to ta nejlepší zpráva, která mohla přijít. Pružnější a méně socialistickou Evropu potřebujeme.
Ať už ve Francii zítra zazní oui, nebo non, nad Evropou je trochu jasnější nebe.
