Bratři Manuel a Antonio Ramiro Lapeña Altabásovi, oba republikáni, zemřeli na samém počátku krvavé občanské války, kterou demokraticky zvoleným levicovým republikánům v roce 1936 vyhlásil generál Franco podporovaný nacisty.
Jejich rodina se dlouhá léta domnívala, že jsou pohřbeni na dvou různých místech. V roce 2010 se však dozvěděla, že byly ostatky obou zavražděných bratrů bez vědomí nebo souhlasu pozůstalých převezeny do masového hrobu asi 60 kilometrů severozápadně od Madridu.
Monumentální pomník El Valle de los Caídos neboli Údolí padlých nechal postavit právě Franco po vyhrané válce, která za sebou zanechala nejméně 250 tisíc mrtvých. Velkou část tehdy postavili vězni - zajatí republikáni. Do nebe se 150 metrů vysoký betonový kolos tyčí už devětapadesát let a v evropském měřítku jde o jeden z největších masových hrobů.
Na jednom místě je tam podle serveru Politico pohřbeno 33 700 lidí - republikánů i frankistů. A vedle nich i sám Franco a jeho souputník a lídr krajně pravicové strany Falange José Antonio Primo de Rivera, což příbuzné zabitých republikánů popuzuje nejvíce.
Franco ostatky unesl, míní vnučka frankisty
„Pomyšlení, že byli (bratři) převezeni bez svolení a ještě ke všemu do Údolí padlých, hned vedle diktátora a Rivery, bylo jen další ponížení,“ vypráví Purificación Lapeñová, vnučka Manuela Altabáse. Stejně jako tisíce rodin v minulosti chce i ona nechat ostatky svých předků exhumovat. Po letech neúspěšných snah však má konečně šanci.
Rozvířit poklidnou atmosféru památníku, kterou čas od času naruší jen výroční setkání neonacistů a pravicových extremistů, by mohlo nezávisle na sobě celkem osm rodin. „U šesti rodin jde o republikány. Zbylé dvě jsou na straně nacionalistů (frankistů). Je velmi důležité mít to na paměti. Vyzvedávání ostatků není něco, co by bylo významné jen pro jednu stranu,“ říká právník Eduardo Ranz, který rodiny zastupuje.
Poté, co v květnu roku 2016 soud Altabásovým exhumaci povolil, se však španělská vláda lekla, že by případ mohl otevřít stavidla a totéž by najednou chtěly tisíce lidí. V rychlosti proto změnila zákon, podle kterého už není postup při podávání žádosti tak jednoduchý. Rodiny se však nevzdávají.
„Je to pro nás extrémně důležité, protože to chceme uzavřít. Chceme za sebou minulost nechat v míru,“ vysvětluje Rosa Gilová. Její dědeček byl frankista Pedro Gil Calonge. Zahynul v roce 1937.
Válka o dědictví frankistické. Madrid řeší místa s Dalího jménem |
Ani jeho synovi Silvinovi - aktivnímu politikovi v éře diktatury - neřekli, že tělo otce převezou do nového hrobu. Pocit, že toto jednání bylo v podstatě únosem, v něm přetrvával tak silně, že jej přenesl i na svou dceru.
Altabásovi se mezitím potýkají s dalšími problémy. Ač mají v ruce rozhodnutí soudu, španělská vládní organizace Patrimonio Nacional spravující národní kulturní dědictví a Údolí padlých jim proces několikrát zkomplikovala. A když už i ona souhlasila, ozvala se katolická církev, která má v blízkosti památníku klášter, a začala blokovat přístup k hrobkám.
„Máme jasný soudní příkaz, který nám umožňuje do hrobek vstoupit, a máme i tým vědců, ve kterém jsou všichni připravení přijít a udělat svou práci,“ líčí právník Ranz. „Problém však je, že neumíme otevřít dveře. A nemyslím to metaforicky - doslova nemůžeme otevřít dveře.“
