"Otevřeme nové perspektivy, jako je sladění daní nebo unie s Německem ve společně vybraných oblastech," řekl, když ve francouzském Národním shromáždění předkládal programové prohlášení své vlády.
"Hezké věty, za nimiž se skrývá vůle vtisknout do evropské konstrukce francouzskou vizi", jak premiérovo vystoupení popsal list La Tribune, zatím nevyvolaly v Berlíně otevřeně odmítavé reakce.
Je možné, že Paříž, která se vždy stavěla proti masivnímu rozšíření EU, už rezignovala a teď hledá nové cesty k udržení svého vlivu na Brusel.
Podle německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung premiérovy výroky naznačují, že Paříž "předběžně dosáhla určité shody s Berlínem" a nyní chystá společnou německo-francouzskou iniciativu.
Příležitostí k jejímu projednání je dost. Ve čtvrtek byl v Berlíně de Villepinův ministr zahraničí Philippe Douste-Blazy. Podle něj si obě země "více než kdy dříve myslí, že francouzsko-německý pilíř je motorem evropské konstrukce".
V pátek se v Paříži sejde francouzský prezident Jacques Chirac s německým kancléřem Gerhardem Schröderem. Určitě nebudou usilovat o nějakou "Němcii" či "Framecko". Ani po šoku z referenda nemíní Paříž vytvářet společnou vládu, zavádět společné volby a mít jednoho prezidenta.
Navrhovaná "unie" se má omezit na obranu, zahraniční politiku, podporu vědy a na sociální otázky. Jejich společnou diplomacii nebo účast Německa na rozhodování v Radě bezpečnosti OSN, kde je Francie stálým členem, by snad Evropa přežila bez větší úhony. Větším problémem by však mohlo být společné rozhodování o sociálních otázkách.
Francie by se jistě snažila prosadit své ochranářské představy, což by mělo drtivý dopad i na EU. De Villepin tento záměr nijak neskrýval.
"Lid si žádá více lidskosti, více ochrany. Nikdo nedokáže pochopit, že Evropa nevyužívá prostředky na ochranu své ekonomiky, svého bohatství, svých pracovních míst. Poskytněme si prostředky na obranu evropské preference tak, jak to dělají všechny ostatní velké ekonomické bloky," vyzýval.
To už může vypadat vážně. Jenže vznik nějaké unie mezi Francií a Německem není vůbec jistý. I proto, že právě v sociálně-ekonomické oblasti Paříž často naráží na nezájem či odmítání Berlína. V Německu se navíc chystají volby a nikdo neví, jak přijmou ideu jiné "unie" vítězové.
Evropští politici proto zatím berou francouzský návrh jen jako určitou formu nátlaku před červnovým summitem EU, kde má být rozhodnuto, jak dále s evropskou ústavou.
Mají s tím bohaté zkušenosti. O unii obou zemí mluví Paříž obvykle v době, kdy v Bruselu nejde vše podle jejích představ. Naposledy to bylo na podzim 2003, v čase sporů o konečnou podobu evropské ústavy.
V té době stáli příští členové EU proti Německu a Francii a de Villepin byl tehdy jedním z politiků propagujících myšlenku unie obou velkých zemí - označil ji za "jedinečnou historickou příležitost, kterou nemůžeme zmeškat". Pak se musel hájit před obviněním, že chce likvidovat suverenitu Francie.
Podobně to však viděl i jeho předchůdce Jean-Pierre Raffarin: "Pokud Evropa 25 utrpí porážku, co zbude Francii? Iniciativa na francouzsko-německé sblížení."
V Německu jsou podobné úvahy dokonce starší než ve Francii. Už v roce 1994 tam vznikla myšlenka "tvrdého jádra". To se však na rozdíl od dnes navrhované "unie" nemělo omezit jen na dvě velké země.
