Kliniky umělého oplodnění jsou ve Francii (stejně jako v Česku) vyhrazené heterosexuálním párům, svobodné ženy a především lesbické páry toužící po dítěti tak hledají jiné cesty, jak svého snu dosáhnout.
Jednou z nich je umělé oplodnění v domáckých podmínkách. Žena si v tomto modelu najde dárce spermatu, pořídí si patřičné náčiní pro transfer jeho genetického materiálu do vaginy a doufá, že to „vyjde“. Poptávka po ochotných mužích však podle reportáže serveru France24 otevřela brány nelegálnímu a mnohdy nebezpečnému obchodování se spermatem.
Macron slibuje umělé početí i pro single ženy a lesby, konzervativci se bouří |
Ženy si totiž často neuvědomují, do jakého rizika se pouštějí. Neprověřený dárce může trpět mnoha chorobami, které jim nepřizná nebo o nich ani neví. Třeba nějakou sexuálně přenosnou nemocí včetně AIDS.
Naproti tomu oficiální dárce, kteří ve Francii na rozdíl od některých jiných evropských zemí musí svůj genetický materiál klinice věnovat zadarmo, čeká u lékařů podrobné a časově náročné vyšetření včetně pohovoru s psychologem. Muži navíc nesmějí být starší pětačtyřiceti a mladší osmnácti let.
Na klinikách tak projde třeba jen polovina zájemců, říká lékařka Céline Chalasová. Na černém trhu nic takového není potřeba, své sperma může nabídnout každý. Nekontrolované prostředí tak přitahuje i muže, kteří za své služby něco chtějí.
„Psaly jsme si se čtyřmi různými muži, ale polovina z nich trvala na tom, že budou sperma darovat ‚přirozenou cestou‘. Naznačili tak, že půjde o sexuální styk, což pro nás samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Bylo to divné,“ vypráví Julie, která chtěla mít dítě se svou partnerkou.
Dárce hledaly na oblíbeném serveru Co-Parents.fr. Ten už více než deset let sdružuje ženy hledající sperma či páry toužící po náhradní matce s těmi, kteří tyto služby nabízejí. Podobných webů však ve Francii funguje mnoho. Terminologie, kterou tam muži používají, dělí způsob oplodnění do tří kategorií.
„Přirozenou inseminací“ se myslí sex. „Částečné oplodnění“ pak probíhá tak, že muž pronikne do ženy až těsně před ejakulací. Třetí kategorie, tedy „umělé oplodnění“ je pak ta, kterou ženy obvykle hledají. A kterou jim sexuchtiví muži vymlouvají s tím, že při styku je úspěšnost početí zaručená a že „tak by se to mělo dělat“. Další zase za sperma požadují peníze, částky se přitom pohybují od několika set až po tisíc eur (25 tisíc korun).
Ani po schválení zákona černý trh nevymře, míní lékaři
Julie si na internetu nakonec vyhlédla Matthieua (všechna jména byla změněna, pozn. red.), který byl ochotný pravidelně podstupovat test na pohlavní choroby a souhlasil i s tím, že jeho identita nezůstane dítěti skryta. Krátce na to začal v době Juliiny ovulace přicházet k ženě domů.
„Musely jsme mu věřit,“ popisuje žena situaci, kdy si do bytu poprvé pustila tohoto cizího muže. Matthieu vždy v koupelně odebral vzorek a ten pak Julie pipetou zavedla na místo určení. Trvalo čtyři měsíce, než se zadařilo a Julie otěhotněla. Tento domácký způsob umělého oplodnění je totiž velmi málo účinný - a ve Francii navíc nelegální.
Odmítnout právo na umělé oplodnění má svou logiku, myslí si lékař |
Situaci single žen a lesbických párů by měl vyřešit právě projednávaný zákon, který proceduru slibuje všem ženám. Legislativa by také měla zpřehlednit rodičovská práva partnerek oplodněných žen, ale i dárců. Stává se totiž, že si muž svou roli rozmyslí a k otcovství se přihlásí. Lesbickým párům pak hrozí, že se budou muset o péči dělit s někým, kdo měl původně jen „dodat materiál“.
Lékaři z klinik umělého oplodnění se však obávají, že se černý trh se spermatem nevyčerpá ani poté, co zákon vejde do praxe. Má totiž odtajnit legální dárce spermatu, aby se každé dítě mohlo úderem osmnáctých narozenin zeptat, kdo je jeho otec.
Odborníci se tak domnívají, že dárců - kterých je už nyní nedostatek - kvůli tomu ubude. Zájemkyň o umělé oplodnění bude naproti tomu díky novému zákonu zřejmě rapidně přibývat. Kombinace těchto faktorů tak může zejména ze začátku způsobit, že se kliniky budou potýkat s nedostatkem materiálu a ženy tak budou dál shánět sperma na černém trhu.
Severští muži se nechtějí vázat. Dánkám k dětem pomáhají IVF kliniky |
Už nyní se průměrná doba čekání na umělé oplodnění na klinikách pohybuje mezi dvanácti a osmnácti měsíci. Se single a gay žadatelkami se má ještě zdvojnásobit. Chalasová navíc upozorňuje, že už nabrané odběry se budou muset zničit, protože je dárci poskytli s vědomím, že zůstanou v anonymitě.
Francouzský kabinet návrh projednal 24. července a v září dorazil do parlamentu. Jeho verdikt se však očekává až v příštím roce.
