Za protektorátu byl již profesionálně vyškoleným fotografem. Před válkou se o to postarali ti nejlepší – fotograf Karel Hájek tím, že mu dával praxi v nakladatelství Melantrich, a chemik, expert na technologii fotografie Přemysl Koblic. A tak Zdeněk Tmej již roku 1937 snímal za daného osvětlení v pražských koncertních síních dirigenty Rafaela Kubelíka, Václava Talicha či Václava Kašlíka, interprety i tanečnice v pohybu.
Dirigent Václav Talich v roce 1938
Pohyb Zdeňka Tmeje totiž vždy fascinoval. Ale fascinace mu nestačila: pohybu chtěl využít ve fotografii přesto, že k tomu zdaleka nebyly technické podmínky; vždyť tenkrát se běžně fotografovalo na ploché filmy i v divadle - herci museli před fotografy strnule zírat do objektivu. Tmej spolupracoval s redakcemi a s fotografy Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou. Ti jeho fascinaci opětovali, uvědomovali si výjimečnost a nasazení Zdeňka Tmeje.
Těsně po válce vydalo nakladatelství Zádruha Tmejovy fotografie z totálního nasazení - šlo o publikaci s texty Alexandry Urbanové pod titulem Abeceda duševního prázdna. Sice byla vytištěna hlubotiskem, avšak na nekvalitním papíře. Dneska je ten svazek bibliofilsky ceněn a když se objeví v aukčních síních, dosahuje astronomického převýšení své původní ceny.
Obálka Tmejovy poválečné knihy Abeceda duševního prázdna
Autoportrét s contaxem
Toho se bohužel Tmej již nedožil, zemřel roku 2004. Dožil se však finančního odškodnění za léta nucených prací za nacionálního socialismu. Dožil se několika autorských výstav a publikací shrnujících jeho dílo. Podařilo se podchytit jeho jedinečný fotografický archiv. Tmejovy fotografie jsou cenným svědectvím pro mezinárodní putovní výstavy zabývající se válečnými tématy. V současné době připravuje Nadace památníku Buchenwald a Mittelbau-Dora putovní expozici Nucená práce za nacionálního socialismu. Filmové a výstavní projekty díky Tmejovým fotografiím dostávají konkrétní podobu a lidský rozměr.
Právě o člověka v Tmejových fotografiích jde nejvíce. U těch válečných je zachycen ve své každodennosti při práci, jídle i odpočinku. Tak jak šel život, nevyjímaje zábavu či rozptýlení v místním nevěstinci. V něm rovněž žily ženy totálně nasazené a byly určeny "Nur für ausländer" - jen pro cizince, aby neposkvrnily německou rasu.
Ze souboru Abeceda duševního prázdna - denní příděl jídla z lágrové kuchyně
Zdeněk Tmej v improvizované laboratoři umýváren zpracovával naexponované filmy i fotografie zpracovával. První výběr z nich byl nucen předvést gestapákům. Tmeje za to nezastřelili, byť to od něho byla drzost. Později mi autor o tom vyprávěl: "To fotografování v Německu šlo celkem dobře, ale ne úplně hladce. Jednoho dne, když jsem se vracel z města na ubikace, čekal na rohu jeden taky nasazenej a vytřeštěně mě varoval: ‚Rychle uteč, čeká na tebe gestapo!‘ Co teď? Zdrhnout a nechat tam nafotografovanej materiál? Co vlastně na těch fotografiích je? Většinou odpočívající nasazení lidé v improvizované ubikaci, v sále staré hospody. Asi mě někdo udal. Klidně jsem vešel do ubytovny, kde na mě čekali dva mladí gestapáci ve vypasovaných uniformách. ´Herr Tmej? Slyšeli jsme, že tady fotografujete. Víte, že je tady přístav a vněm se fotografovat nesmí? Můžeme ty snímky vidět?´ A tak jsem jim soubor asi 50-70 fotografií předvedl. Pečlivě si ho prohlíželi. V tom jsem si uvědomil, že tam je fotografie, kde je na stěně velká fotka Hitlera a před ní na provázku visí cedule Schluss neboli konec. Tak teď bude konec se mnou. Nebylo nic, gestapák přešel fotku bez povšimnutí. S prkenným zasalutováním poděkovali a odešli. Po téhle zkušenosti jsem místo toho, abych byl opatrnější, byl ještě drzejší."
Ze souboru Abeceda duševního prázdna - Schluss. Gestapo vůbec nenapadlo, proč to fotím.
V letošním červenci, kdy by se Zdeněk Tmej dožil devadesátky, se jeho fotografie vracejí z Německa zase do Prahy, aby na podzim putovaly s mezinárodním projektem do řady měst, v nichž budou připomínat autorovo úžasné svědectví. Publikace Abeceda duševního prázdna se dočká vydání v newyorském nakladatelství Errata Editions.
Autoportrét po návratu z vězení roku 1965
Všechny zde reprodukované fotografie z totálního nasazení jsou publikovány v edici FotoTorst (nakl. Torst, 2001) a jsou součástí Archiv B&M Chochola (www.vaclavchochola.cz)
