náhledy
Humanitární krize v Iráku se neustále zhoršuje. Před válkou již uteklo více než 3,3 milionu lidí. Některým poskytuje útočiště uprchlický tábor Dibaga v severoiráckém guvernorátu Irbíl , který byl původně určen pro 4 500 lidí. Nyní dosáhl plné kapacity a nový tábor se staví 3 kilometry daleko. Jelikož vojenské operace nadále vedou k novým vlnám vysídlování, několik tisíc nově příchozích bylo ubytováno v provizorním táboře na nedalekém stadionu.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
„Většina z těch, kteří utekli do Mosulu poté, co oblast v červnu 2014 obsadil Islámský stát, se vrátila zpět do naší vesnice,” vypráví jeden z místních kmenových vůdců „Volají v noci, aby podali nové zprávy. Telefony jsou ale zakázané, takže musí být velmi opatrní. Spojení je hrozné. Říkají, že se bojí, aby je IS neunesl. Žít ve strachu je pro ně jako vězení. Prosí nás, abychom je osvobodili. IS je stále nebezpečnější, s postupující frontou se mstí na lidech. Znám jednoho muže, kterému se podařilo uniknout, ale IS našel jeho manželku a dítěte a zabil je.”
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Humanitární pomoc poskytovaná v táborech v iráckém Kurdistánu je rozsáhlá a lidé tam mají ke službám poměrně dobrý přístup. Většina uprchlíků však žije mimo tábory, u příbuzných, v pronajatých domech nebo v nedokončených stavbách, kde přežívají z toho, co si našetřili.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Lidé v táboře Dibaga většinou pocházejí z vesnic okolo města Machmúr. Po příjezdu nejdříve přebývají ve velkých tranzitních stanech, kde jsou ženy odděleny od mužů. Prověřování trvá kolem deseti dnů. Jakmile obdrží povolení k pobytu, mohou kdykoli odejít. Pohybovat se ale smějí pouze směrem na jih ke Kirkúku.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
„Jsem vůdce komunity Al Sabawi o 650 rodinách,” říká šejk Abdul Kader. „Vždy jsme měli s Kurdy velmi blízké vztahy, takže když naši vesnici v červnu 2014 napadl IS, většina z nás utekla do Kurdistánu. Po březnovém obnovení bojů v oblasti Machmúru přišlo do tábora Dibaga několik tisíc lidí z mého kmene a očekáváme jich ještě mnohem víc. Mám o ně strach, protože procedury prověřování jsou velice pomalé a rodiny se nemohou řádně usadit, dokud nezískají povolení.”
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Třetina z těch, kteří přichází do Dibagy, po obdržení dokumentů zase odchází. Život v táboře je velmi náročný. Teplota ve stanech v létě dosahuje až 50 stupňů a na místě není práce ani peníze. Kdokoliv si to může dovolit, volí jiné řešení. Lidé si pronajímají domy, žijí u svých příbuzných a známých a doufají, že si najdou nějakou práci.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Obyvatele tábora trápí zdravotní i psychické problémy.„Mnoho pacientů si stěžuje na obecné a nevysvětlitelné fyzické symptomy," říká doktor Marc Richard de la Cruz, vedoucí místního týmu Lékařů bez hranic.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Jeho tým zde už déle než rok provozuje mobilní kliniku. Poskytuje především primární zdravotní péči se zaměřením na péči o matku a dítě, na chronická onemocnění a na psychologickou péči. Za poslední čtyři měsíce poskytli 4 500 konzultací. Většinou se jednalo o záněty močového ústrojí a kožní onemocnění.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Fatma se narodila před měsícem v nemocnici Debes, která se nachází 45 minut autem od tábora Dibaga. Její rodiče žijí v táboře od jeho založení. „Bylo to velmi obtížné, porod trval dva dny,” vzpomíná matka Fatmy. „Musela jsem se do nemocnice vrátit, protože dítě mělo problém s pupíkem a já se necítím dobře. Jsem slabá a stále krvácím”.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
„Jen si mě vyfoť, nezajímají mě důsledky. Chci, aby všichni věděli, co se děje,” říká jeden z pacientů. „Jsem z Kabaruku, vesnice poblíž Machmúru. Sedmého května dopadla raketa poblíž mého domu a poté jsem začal cítit zápach, který po vesnici roznesl silný vítr. Všichni jsme utíkali k místu, kde raketa dopadla a zakryli jsme ho pískem, jak nejlépe jsme dovedli. Teď mě bolí v krku, lapám po dechu a bolí mě nos. Jsem si jist, že se jednalo o plynový útok.“
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Pětačtyřicetiletá Miriam čeká na vyšetření v klinice v Dibaze. „Bolí mě v krku od té doby, co v mojí vesnici začaly boje,” říká. „Bylo to děsivé, bomby dopadaly všude a my rychle utíkali pryč. Šli jsme celý den, abychom našli bezpečí. Od té doby mám v očích prach. Prosím, nefoťte mě, v Mosulu mám sestru, která by z toho mohla mít potíže. Přijela jsem sem před třemi měsíci, od té doby je vše lepší. V táboře jsem dostala přístřešek a nějaké příspěvky. Nemohu si stěžovat.”
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
„Pracoval jsem jako mechanik”, vzpomíná Ali. „Když přišel IS, veškeré obchody se zastavily a lidé přestali mít peníze. Přežili jsme díky našemu dobytku, ale neměli jsme žádné dřevo na oheň. Voda, kterou jsme pili, byla slaná, protože pouze bojovníci IS měli přístup k sladké vodě. Děti kvůli tomu byly stále nemocné. Zažili jsme také plynový útok, od té doby máme dýchací problémy. Poté, co na vesnici dopadla bomba, začali všichni kašlat a smrkat. Dal jsem si sprchu a vzal nějaký sirup, ale nic mi nepomohlo.”
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Zatímco boje o Fallúdžu a Mosul pokračují, počet vysídlených roste. Humanitární pomoc v táborech Kurdistánu je rozsáhlá, ale situace v oblastech mimo Kurdistán je mnohem závažnější. Bezpečnostní situace je nestálá a je velkou překážkou v přístupu k těm nejzranitelnějším, kteří potřebují lékařskou péči.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Většina lidí doufá, že celá oblast bude brzy osvobozena a oni se budou moci vrátit do svých domovů. „Utekli jsme před deseti dny,” říká Ali. „Stále máme příbuzné v Hawije a bojíme se o ně. Zůstaneme zde, dokud bude potřeba. Naše vesnice byla nyní osvobozena, musíme ale počkat, až bude osvobozena celá oblast. Snad to bude brzy. Mezitím si musíme najít práci, jakoukoli práci.”
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Irácký chlapec v táboře Bararaš nedaleko města Dohúk v iráckém Kurdistánu.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Dvě irácké dívky čistí koberec v táboře Bardaraš.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic
Dívka na fotbalovém stadionu u města Machmúr v iráckém Kurdistánu, kde vznikl provizorní uprchlický tábor.
Autor: Manu Brabo / MEMO / Lékaři bez hranic