náhledy
Válka v Sýrii si za pět let vyžádala desítky tisíc obětí. Následky si však nesou i ti, kterým se podaří krvavé střety přežít. Mnozí při bombardování i v zaminovaných oblastech přišli o končetiny. Pomoct se jim snaží mobilní klinika, kde dvojice oddaných techniků vyrábí pacientům protézy na míru.
Autor: Reuters
Bílý nákladní vůz, který cestuje napříč Sýrií, na první pohled vypadá jako jeden z mnoha automobilů s humanitární pomocí ze Západu.
Autor: Reuters
Uvnitř však pracuje dvojice techniků, kteří se snaží chudým Syřanům nahradit chybějící končetiny.
Autor: Reuters
Mobilní klinika je v provozu půl roku. Již předtím však oba technici pomáhali obětem války. Za uplynulé čtyři roky vyrobili na pět tisíc protéz pro dva a půl tisíce lidí.
Autor: Reuters
"Ten pocit, když nasadíte pacientovi novou protézu, zejména malému dítěti, se nedá popsat. Moc rády pobíhají a hrají si, takže je skvělé, když dítěti opět umožníme chodit,” popisuje jeden z techniků Amdžád Hadž Kamis.
Autor: Reuters
Čtyřiadvacetiletý technik přitom před válkou studoval francouzskou literaturu na univerzitě v Homsu. Jeho kolega Abdalrahím Khlúf se zase toužil stát učitelem. Když však do jejich země vtrhla válka, na studium museli zapomenout.
Autor: Reuters
Oba začali pracovat v polní nemocnici jako dobrovolníci. Naučili se zde vyrábět umělé končetiny. Znalosti jim předávali lékaři z Turecka, Pákistánu, Velké Británie a Německa.
Autor: Reuters
Jejich mobilní kliniku navštěvují pacienti z opozicí ovládaných území. Nejvíce ošetření registrují v provincii Idlíb, předměstí Damašku a v Aleppu.
Autor: Reuters
Jedním z posledních pacientů je devítiletá holčička, která šlápla na minu, když šla přes pole navštívit svého dědečka. "Vzbudila jsem se v nemocnici a nemohla jsem najít svou nohu,” vzpomíná Salma.
Autor: Reuters
“Nejprve jsem byla v depresi, ale když mi můj tatínek řekl, že dostanu protézu a budu znovu chodit, byla jsem moc šťastná,” dodává.
Autor: Reuters
Podobnými nesnázemi si prošel také čtrnáctiletý Kúsaj, který přišel o ruku a o nohu, když šlápl na minu. Společně se svým bratrem tehdy pásli ovce, vzpomíná na den, který mu změnil život.
Autor: Reuters
Jeho bratr vzal minu do rukou a po výbuchu na místě zemřel. Kúsaj přišel o dvě končetiny a v hlavě bude mít zřejmě až do konce života šrapnel. Díky práci techniků z pojízdné kliniky však má opět naději na lepší zítřky. “Chodím si hrát ven, nebo pasu ovce. Nerad sedím doma,” říká s úsměvem. Kamis a Khlúf by si přáli, aby mohli výroby protéz zanechat. Vzhledem k nekončícím bojům však budou mít i v následujících letech o práci postaráno.
Autor: Reuters