náhledy
V Portugalsku se moderní pastýři nijak neliší od těch, kteří po horách chodili před sto lety. Stáda ovcí a koz se v kraji Seia v centrální části Portugalska ženou každý červen do hor, jak se tomu dělá už po staletí.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Starobylá tradice se zde udržuje při životě. V nejvyšším pohoří Portugalska Serra da Estrela probíhá tento rituál každý rok už od dob Římské říše. Putování po horách a hledání nových pastvin probíhá každý rok od června do září.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Moderní pastýři se od těch, kteří chodili po horách před sto lety, liší jen v tom, že mají mobilní telefony, aby se spojili se svými rodinami.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Pastevci mají dovednosti prověřené časem. Vědí, jak se starat o dobytek, rozeznávají jednotlivé rostliny nebo předpovídají počasí.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Expedici vede zkušený Miguel Pula. Když řekne, skupina se přesune, zastaví, rozbije tábor. Prací se stády strávil posledních dvacet let a muži z něj mají přirozený respekt. Sám osmatřicetiletý pastevec má stádo čítající 440 hlav.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Že svou práci ovládá dobře, je patrné na první pohled. Stačí, aby zapískal dvakrát nebo třikrát, a stádo se seběhne. Kolem ovcí a koz pobíhá neustále pět honáckých psů. Dlouhosrstí mastiffové, pro které jsou portugalské hory přirozeným domovem, udržují stádo v bezpečí.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Život pastevce není jednoduchý. V zimě musí vstávat každý den ve čtyři ráno, aby podojil zvířata. To samé se opakuje večer. Navíc musí stále hledat pastvu nedaleko města. Během cesty do hor se však zvířata tolik nedojí a potravy je všude kolem dost. Pro Miguela a ostatní je toto období jako prázdniny.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Den začíná i v horách poměrně brzo. Zvuky kravských zvonů a štěkání psů přichází už s prvním světlem. Kolem šesté hodiny ráno se stádo dává do pohybu. Zvířata jsou kromě zvonů ozdobená ještě tradičními vlněnými koulemi.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Stádo je potřeba shromáždit a seřadit na úzkou strmou cestu vzhůru do hor. Zvonění zvonců se nese horami až do desáté hodiny dopoledne, kdy skupina zastaví kvůli přestávce.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Během dne muži odpočívají ve stínu u vody. Volného času je tak dostatek. Volné hodiny zaplní řešení logistiky, denní hygiena nebo příprava jídla. Zbude ale i dost času i na spánek a hraní her.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Až když přejdou největší horka, vydávají se na cestu. „Za tři dny, co jsem s pastýři strávil, nevyráželi do hor před šestou večer,“ popsal reportér Reuters Rafael Marchante. Cesta do hor je úzká a únavná pro každého. Starší zvířata někdy zdržují a jehňata se musí občas poponášet v náručí.
Autor: Rafael Marchante, Reuters
Když se dojde na určené místo, dá Miguel pokyn založit tábor. Muži se poté dělí o jídlo a plánují trasu na další den. Když se ochladí, muži se oblečou do vlněných kabátů. Spí se pod širákem s pohledem na hvězdy. „Když si lehnete a sledujete úchvatnou podívanou na hvězdy na obloze, pochopíte, proč se těmto horám říká Serra da Estrela (Pila z hvězd),“ uzavírá Marchante.
Autor: Rafael Marchante, Reuters