náhledy
Někteří lidé ve stáří zatouží po návratu do svého rodiště. Japonka Tsukimi Ayano není výjimkou. Její rodištěm je však malá vesnička Nagoro na ostrově Šikoku. Žije v ní pouze 35 lidí. Ayano se však do své milované vesničky i přesto rozhodla přinést život a v ulicích začala rozmisťovat sympatické strašáky v životní velikosti.
Autor: Reuters
Nagoro je na první pohled obyčejnou vesničkou, jakých jsou na japonském souostroví tisíce. Krásná příroda, čistý vzduch a několik skromných staveb. Neobyčejnost Nagora se však začne odhalovat už při příjezdu po hlavní a jediné silnici, která ho spojuje s okolím.
Autor: Reuters
"Ti místní jsou nějací divní," chtělo by se jistě dodat náhodným projíždějícím. Stačí se podívat blíže a hned je jasné proč.
Autor: Reuters
Nejedná se totiž o lidi, ale o jakousi obdobu slaměných panenek. Američtí novináři vycpané obyvatele Nagora překřtili na "scarecrow", tedy klasické strašáky, kteří z polí odhánějí agresivní ptactvo. Původně tomu tak bylo i v Nagoru. Nyní je však účel figurek zcela jiný.
Autor: Reuters
Tsukimi Ayano, 65letá místní rodačka, se sem vrátila před 13 lety. Z vesničky mezitím odešla veškerá omladina. Z 35 stálých obyvatel patří Ayano k těm nejmladším. I proto se rozhodla, že svému bydlišti dodá kapku života. Vymyslela si proto ambiciozní umělecký projekt a po vesničce rozmisťuje vlastnoručně zhotovené postavičky.
Autor: Reuters
Ty mohou nepozornému člověku připomínat skutečné lidi. S tím rozdílem, že nikdy neopouští místo, kam je jejich stvořitelka nainstalovala. Rybář na snímku tak trpělivě čeká na úlovek, který nikdy nepřijde.
Autor: Reuters
Někteří nehybní obyvatelé Nagora mají podle Ayano předobraz ve skutečných lidech. Jeden na první pohled přísný strašák je například podobiznou jejího otce.
Autor: Reuters
Jiní nemají s realitou nic společného a vytváří si svůj vlastní uzavřený svět. Dobrým příkladem je zaplněná třída malé základní školy, která přestala fungovat v roce 2012. Nyní v ní vyučuje vycpaný učitel...
Autor: Reuters
...který učí vycpané žáky. Samozřejmě pod dohledem paní Ayano.
Autor: Reuters
Tu pravidelná procházka po vesnici a kontrola jejích kamarádů udržuje v kondici. Vždy jim popřeje hezký den a snaží se je držet v co nejlepším stavu.
Autor: Reuters
"Dokud budu zdravá, nepřestanu s výrobou strašáků," tvrdí Ayano. Svůj koníček podle svých slov miluje. Navíc se snaží každým dalším strašákem zlepšovat. Chce, aby vypadali co nejrealističtěji.
Autor: Reuters
Jejím snem je, aby si lidé při pohledu na strašáky s údivem řekli: "Ale ne, to není skutečný člověk." Celkem už jich vyrobila na 350. V ulicích jich stojí asi 150.
Autor: Reuters