náhledy
Únik plynu v pobočce amerického koncernu Carbide v indickém Bhópálu bývá označován za nejhorší chemickou katastrofu v dějinách. Přesně před třiceti lety tam při úniku nebezpečného methyl-isokyanátu zemřelo během několika dní 23 tisíc lidí. Tabule umístěná do oddělení soudního lékařství v tamní nemocnici ukazuje obličeje obětí tragické nehody.
Autor: Reuters
Havárie se stala v noci z 2. na 3. prosince 1984, kdy z továrny začal unikat plyn. "Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev, lidé padali mrtví k zemi," vzpomínají přeživší na noc, kdy bhópálská továrna vychrlila mrak jedovatých plynů nad milionové město. Nikdo nevěděl, co se děje, a tak lidé vybíhali do ulic. Přitom stačilo, aby utěsnili okna a dýchali přes mokrý hadr. Vedení chemičky navíc zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu. Dodnes chodí do místní lékárny stovky lidí pro léky na potlačení následků.
Autor: Reuters
Další stovky tisíc lidí trpí na následky otravy dodnes. Srovnávací fotografie agentury Reuters ukazují přeživší katastrofy třicet let po ní. Ram Chandra (na fotce) přežil, na následky nadýchání plynu však zemřela jeho manželka.
Autor: Reuters
Zubeida Rehmanová také unikla následkům katastrofy. Smrtící plyn ji však v roce 1984 připravil o manžela Salima.
Autor: Reuters
Aama Aliová se také počítá k těm "šťastným". Přežila. Už roky však žije bez manžela, který zemřel na následky nadýchání plynu.
Autor: Reuters
Katastrofa ovlivnila i další generaci. V rehabilitačním centru v Bhópálu se léčí děti, které se narodily s mentálním či fyzickým postižením. Holčička na obrázku je od narození hluchoněmá.
Autor: Reuters
V centru se léčí i osmiletý Abhi, který trpí mentálním i fyzickým postižením. I když je půda v oblasti stále kontaminovaná, neexistuje žádný výzkum, který by dokazoval spojitost mezi vrozeným postižením a pitím znečištěné vody. Sanace půdy je tak v nedohlednu.
Autor: Reuters
Tabule s bezpečnostními pokyny pro případ úniku plynu působí v dnes už opuštěné továrně až bolestně ironicky. Za katastrofu bylo odsouzeno osm lidí, a to až v roce 2010. Rodiny obětí se dodnes dožadují spravedlnosti a soudí se o náhrady.
Autor: Reuters