náhledy
Japonsko si v úterý připomíná tři roky od havárie v jaderné elektrárně Fukušima. Jen kousek od elektrárny i po této době stále pociťují následky nehody. Ve městě Korijama malé děti prakticky nevědí, jaké je to hrát si venku. Kvůli strachu z radiace totiž strávily většinu života uvnitř domů.
Autor: Toru Hanai, Reuters
V Korijamě úřady krátce po katastrofě doporučily, aby děti do dvou let věku netrávily denně venku déle než 15 minut. Děti ve věku od tří do pěti let měly omezit pobyt venku na maximálně 30 minut denně. Na snímku fotograf zachytil technika při měření úrovně radiace na místním dětském hřišti.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Po třech letech byly tyto limity výrazně zmírněny, strach rodičů i zažité zvyky však stále drží děti uvnitř. Na snímku si sedmiletý Masijoši Kaneta krátí dlouhou chvíli hraním videoher.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Paranoia rodičů mnohdy zachází opravdu daleko. Jedna z matek se v místní školce nechala slyšet, jak nabádá svého potomka: "Snaž se vyvarovat venkovního vzduchu." Není proto divu, že i tříleté děti znají slovo "radiace" více než dobře. Děti musí také pravidelně podstupovat vyšetření štítné žlázy, která je na radioaktivní záření citlivá.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Neustálý pobyt v uzavřeném prostoru a minimum pohybu si u budoucí japonské generace začíná vybírat svou daň. Děti slábnou, chybí jim koordinace, některé neumějí dokonce ani jezdit na kole. S nedostatkem pohybu se místní vzdělávací instituce snaží bojovat prostřednictvím velkých halových hřišť. Dvouletý Sakuja Zui je s tím podle všeho spokojený.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Průzkum také ukázal, že děti z prefektury Fukušima váží v průměru víc, než ostatní japonská omladina. Následky nedostatku pohybu? Zřejmě ano, shodují se odborníci.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Nedostatečný kontakt s vrstevníky má neblahý vliv také na psychologický vývoj malých dětí. "Jsou tu děti, které jsou velmi ustrašené. Než cokoli snědí, ptají se: 'A není v tom radiace?' a my je musíme ujistit, že je to v pořádku, že to mohou sníst," řekl Micuhiro Hiraguri, ředitel školky v Korijamě. Na snímku si dvouletá Nao Watanabe hraje uprostřed velkého bazénu plného balónků.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Stres se u dětí podle Hiraguriho projevuje ve vyšším počtu strkanic, hádek a dokonce i v náhlém spouštění krve z nosu. "Je tu spousta dětí, které reagují zpomaleně, nic je nebaví dělat," řekl. "Sám si občas říkám, jestli je vůbec v pořádku nechávat děti ve Fukušimě.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Čtyřletý Iori Hijama by raději proháněl svoji tříkolku po ulicích Korijamy. Strach rodičů mu to však nedovolí. Popojíždět tak musí po vnitřní speciálně vybudované dráze.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Děti se místo venkovních aktivit snaží zabavit také u manuálních prací. Na snímku je vidět jejich sbírka vlastnoručně vyrobených tradičních panenek s názvem hina.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Na vzduch se místní omladina dostane jen sporadicky, nejčastěji během cesty do školy a školky. Na snímku se děti ukloněním zdraví se svou učitelkou z mateřské školy.
Autor: Toru Hanai, Reuters
Otázkou zůstává, kdy podle mnohých zbytečné obavy rodičů poleví. Úřady doufají, že pravidelná měření a zveřejňování dat je dříve nebo později přesvědčí. Do té doby se však děti budou muset spokojit s hraním v uzavřených prostorách.
Autor: Toru Hanai, Reuters