náhledy
Dvanáctiletý Mohammed Farhán a čtyřiašedesátiletý Alláh Díta se loni 7. srpna snažili zavěsit na podvozek vojenské helikoptéry, která do vesnice Kot Adu přivezla rýži a základní potraviny. Letos 29. července přišli pózovat na stejné místo. "Myslel jsem jen na to, jak si zachránit život a dostat se pryč," vzpomínal Díta na rok staré události. Ve vesnici tehdy zůstal dohlížet na dům a dobytek, rodina se evakuovala už dříve.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Dvojčata Muhammad Usmán a Muhammed Rúhmán se narodila jen pár dní před loňskými povodněmi. Před živlem je 7. sprna 2010 zachránila vojenská helikoptéra. O rok později už jsou opět doma v Kot Adu u své matky Záhidy Perveenové a babičky Amir Maiové. "Byla jsem tak šťastná, plakala jsem, když jsem zjistila, že jsou to kluci," vzpomínala matka na šťastné chvíle ve vojenské nemocnici. Tehdy už měla tři dcery.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Čtyřletý Inamulláh sedí pár hodin po povodni na nábytku, který se jeho rodině podařilo zachránit z trosek domu ve vesnici Nowshera v severozápadním Pákistánu. "Pamatuji si na velkou vodu, vzala mi hračky. Moc mi chybí," vzpomíná nyní o rok starší Pákistánec. Jeho pětadvacetičlenná rodina přežila jen díky tomu, že se těsně před valící se vodou schovala na blízký kopec.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Sedmatřicetiletý Ikramulláh se 1. srpna 2010 vrátil k ohradě pro dobytek ve vesnici Nowshera, aby našel ztracený dobytek. O rok později před cihlovou stěnou zapózoval znovu. "Podívejte se na moje mozolnaté ruce, byl jsem přinucený pracovat. Podniky zavřely a není tady práce," stěžoval si Ikramulláh. Povodeň přežil, podobně jako ostatní ve vesnici, jen díky tomu, že se ukryl na blízký vrchol.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Jakmile začala 1. srpna 2010 voda ve vesnici Nowshera opadat, vraceli se první starousedlíci zkontrolovat svůj majetek. Domy nacházeli v zuboženém stavu a na pomoc zoufale čekají dodnes. "Dárcovské příspěvky do Nowshery kvůli korupci nedorazily. Vládní úředníci a nevládní organizace jsou zkorumpovaní. Pákistánci kvůli penězům ztratili vzájemnou lásku," stěžuje si čtyřiadvacetiletý obchodník Umar Durrání.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Skupina vesničanů z Kot Adu se po roce sešla na stejném místě, kde vojenská helikoptéra loni shazovala humanitární pomoc. Při pózování tentokrát zvedli ruce k nebi a zakřičeli tradiční islámský pozdrav Alláhu Akbar (Bůj je mocný). "Takovou povodeň jsem si neuměl představit. Než dorazil armádní vrtulník s jídlem, byl jsem 48 hodin uvězněný na hřbitově. Vládl zmatek a vesničani byli chaotičtí. Pytle s pískem padaly na zem a praskaly," vzpomínal farmář Nádir Chán.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Pětasedmdesátiletý Kareen Bchůš sledoval při loňských povodních své syny, kteří se snažili zachránit úrodu pšenice. "Takové záplavy jsem nezažil za celý svůj život. Voda přišla a brala všechno," líčil Bchůš, otec deseti dětí. "Musel jsem prodat šperky svých dcer, abychom přežili," dodal. Podle synů Bchůš od povodní strašně sešel, každý den se obává nové povodně.
Autor: Adrees Latif, Reuters
Zoufalá rodina, která před povodní utekla na kopec nad vesnicí Nowshera, ukazuje na částečně zatopené domy. Stejné místo fotograf Reuters zachytil letos 27. července. "Mnoho podniků a obchodů nikdy znovu neotevřelo. Mám méně zákazníků, protože zmizeli nádeníci," stěžuje si Wazír Zada, který ve městě pod kopcem už 35 let provozuje obchod s čajem.
Autor: Adrees Latif, Reuters