Rozsudek je v celém znění dostupný na webu soudu. Nejvyšší správní soud (NSS) se ztotožnil s názorem Úřadu pro ochranu osobních údajů a vyhověl jeho kasační stížnosti.
„Účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není (ve zkratce řečeno) pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro eventuální předání k tomu určeným orgánům k dalším úkonům. Vyšetřování a postihování trestné činnosti (do něhož lze zahrnout i páchání přestupků) je přitom plně v kompetenci orgánů státu,“ stojí v rozsudku.
Případem se znovu musí zabývat Městský soud v Praze, který původně vyhověl žalobě provozovatele obchodu. Dospěl totiž v závěru, že v kauze převažuje ochrana soukromého vlastnictví nad zájmem na ochraně osobních údajů. Podle NSS ale podobné úvaze - takzvanému testu proporcionality - vůbec není prostor.
Zákon totiž stanovuje, kudy vedou hranice, zdůraznil NSS. V rámci práva na ochranu majetku může provozovatel prodejny instalovat a provozovat kamerový systém a záběry poskytnout policii. „Jakékoliv další nakládání s osobními údaji takto shromážděnými bez souhlasu dotčených subjektů nelze ničím odůvodnit,“ upozornil NSS.
Krádež drahého jízdního kola se odehrála v listopadu 2011. Provozovatel obchodu dal fotku na Facebook a požádal o sdílení a pomoc při pátrání. Záběr pomohl identifikovat pachatele a policie našla kolo v jednom z bazarů v Praze 8. Úřad pro ochranu osobních údajů ovšem dal v dubnu 2012 firmě pokutu 5 tisíc korun za zveřejnění fotky bez souhlasu zloděje na snímku (více o případu čtěte zde).
Představa, že správce kamerového systému bude bez kontroly a omezení rozhodovat o tom, kdo je pachatelem trestného činu, a „pranýřovat“ jej zveřejněním fotky na internetu, je podle úřadu v rozporu s respektem k soukromému a osobnímu životu. I pachatel trestní činnosti má právo na soukromí, ačkoliv může být oproti bezúhonnému člověku omezené, zdůraznil úřad.
