Při stavbě nového letištního terminálu v Jižní Karolíně dělníci před více než 30 lety objevili ptačí fosílii neznámého druhu. Teprve teď se podařilo přiřadit tuto obří zkamenělinu k druhu Pelagornis sandersi, vůbec největšímu létajícímu ptáku, který kdy žil. Pojmenován je po jeho objeviteli Albertu Sandersovi, bývalém správci greenwichského muzea. Právě on sem kdysi zkamenělinu donesl.
Experti si dlouho lámali hlavu s tím, jak obří pták vůbec dokázal létat. Rozpětí jeho křídel se pohybovalo mezi šesti až sedmi a půl metry. Největší v sočasnosti žijící pták světa, albatros královský, má přitom rozpětí křídel zhruba poloviční.
Průměrnou váhu obřího letce paleontologové odhadují na 22 kilogramů. Správce muzea Daniel Ksepka vypočítal rozměry per tohoto druhu pomocí srovnání délek per a kostí dnešních ptáků. K potvrzení, že mohl Pelagornis sandersi skutečně létat, využil počítačovou simulaci.
Ptačí velikán se živil rybami i menšími opeřenci
Ta ovšem naznačila, že aby se pták vznesl, musel se nejdříve rozběhnout z kopce a spoléhat na podporu protivětru. Případně mohl jednoduše čekat, až ho silný vítr odnese sám. Jakmile však byl ve vzduchu, mohl plachtit dlouhé vzdálenosti bez jediného zamávání křídly.
Dobrým letcem byl také díky výrazně větším křídlům v poměru k jeho malému tělu. „Pelagornis mohl při hledání potravy uletět nad mořem extrémní vzdálenosti,“ uvedl Ksepka v tiskové zprávě greenwichského muzea.
Jedním z typických znaků druhu Pelagornis sandersi jsou také kuželovité zuby vyčnívající z jeho zobáku. Pták je měl uzpůsobené k jednoduchému probodnutí kořisti. Tou se mohly stát nejen ryby, ale i menší ptáci.
Tento obří letec se proháněl po nebi před více než 25 miliony lety. Svými rozměry překonal i dosud největšího objeveného ptáka, druh jihoamerického kondora Argentavis magnificens. Ten žil o dost později, před pouhými šesti miliony lety, a dosahoval rozpětí křídel okolo sedmi metrů. „Pelagornis je jako stvoření z fantasy příběhů. Dnes už zkrátka nic takového neuvidíme,“ poznamenal Ksepka.