Jen si tak trochu písknout. Neškodný, téměř třicet let starý film o pražských školácích, kteří si "půjčí" píšťaly ze starého kostela a pak je tam zase vrátí. Až poběží dětský snímek režiséra Karla Smyczka v televizi příště, možná už mu bude předcházet varování – v jedné scéně se totiž děti opijí. A podle ministerstva kultury o tom mají rodiče malých diváků vědět i přesto, že film lze jen těžko označit za nepřístupný.
Podobné varování by se mělo pravidelně objevovat i na filmových plakátech a na plátnech kin. "Informace bude i u filmu, který bychom hodnotili jako nezávadný, ale rodič si o tom může myslet něco jiného," říká Jan Jirák z Centra pro mediální studia při pražské Univerzitě Karlově.
Jirákovi lidé připravují návrh pro ministerstvo kultury. To plánuje zavést povinné známkování filmů už příští rok.
"Chceme se přizpůsobit evropské směrnici, podle které mají být filmy jednotně označeny," říká mluvčí ministerstva Jan Cieslar.
Češi přebírají liberální model
V Česku bude pravděpodobně fungovat liberální nizozemský model. O tom, zda se snímek hodí pro děti, nerozhodují žádní komisaři či cenzoři, ale počítačový systém. Distributor filmu vyplní formulář s desítkami dotazů a systém pak filmu přiřadí značky – od kolika let je vhodný, zda jsou v něm erotické scény, drogy nebo zda slovní projev hrdinů není příliš vulgární. Kulaté piktogramy budou varovat i před rasismem či strašidelnými scénami.
Společnost, která film pouští do kin, bude muset například odpovědět na otázku, zda se na plátně objeví "zvířata, která se chovají nebo vyhlížejí výhrůžně". Jako příklad takového snímku je v dotazníku uvedena pohádka Hledá se Nemo, ve které plují kreslení žraloci.
Právě animované filmy však mohou být zrádné. Televize Nova tento týden upozornila na "rodinný" film Sissi a Yetti, jenž prázdninové návštěvníky kin baví erotickými dvojsmysly. Kreslené postavičky na plakátech přilákaly i rodiče s dětmi – a mnozí z nich odešli pobouřeni v polovině.
"Mysleli jsme, že jdeme na kreslenou pohádku, ale byla to hrůza," svěřila se jedna z rozčilených matek.
I společnost SPI International, která německý snímek do Česka přivezla a označila ho jako přístupný pro děti, připouští, že by jí jednotné známkování filmů nevadilo.
"Vůbec by to nebylo od věci. Teď neexistují žádná pravidla. Vhodnost filmu určujeme podle toho, jaký z něj máme dojem. Tenhle nám vulgární nepřišel a dvojsmysly děti stejně nemohou pochopit," říká mluvčí společnosti Martina Vazačová.
Hvězdičky jsou k ničemu
Dnešní zákon předepisuje výrobcům a distributorům, aby označovali filmy nevhodné pro děti do 15 a do 18 let. Ale už neříká, podle čeho to mají určovat. Jediným kritériem je potenciální ohrožení "vývoje" dětí. Firmám hrozí stotisícová pokuta, pokud film neoznačí. Zda je však označený správně, to už nikdo neposoudí.
"V krajním případě by se s námi mohl někdo soudit, že jsme mu způsobili újmu," říká Aleš Danielis ze společnosti Bontonfilm.
Jednotné značení filmů vítá, ale upozorňuje, že firmám přibude administrativa – vyplňování obsáhlých dotazníků si vyžádá čas, a tedy i peníze. Na novince naopak mohou ušetřit televize – zřejmě ubude stížností k televizní radě. Ta dává tučné pokuty, pokud nevhodné pořady běží před desátou hodinou večer. Televize sice musí už dnes označovat lechtivé filmy hvězdičkami, ty jsou však zcela zbytečné. Pořady
těchto žánrů stejně nelze vysílat přes den. A v noci ztrácejí hvězdičky smysl.
