Co se to ve vaší straně děje? Připadá nám to, jako by předseda či generální tajemník KSČ nemohl normálně odejít. Buďto v té funkci umře, je svržen, zavřen nebo odchází neodchází jako Miroslav Grebeníček.
Zaprvé musím oznámit, že máme předsedu, nikoliv generálního tajemníka. Byl bych opravdu velmi rád, kdybyste to nezesměšňoval.
To není zesměšňování, to byl jen pohled do dějin vaší strany.
Já myslím, že po listopadu 1989 předsedové naší strany odcházeli tak, že nebyli znovu zvoleni, jako třeba Jiří Machalík či Ladislav Adamec. Jirka Svoboda odešel po útoku na svou osobu. A od té doby stranu řídil Miroslav Grebeníček.
A je to opravdu tak, že Miroslav Grebeníček chce odejít?
To se musíte zeptat jeho.
Ale vy chcete být jeho nástupce.
To bych byl, kdyby mě ústřední výbor zvolil. A když jsem loni v květnu na sjezdu kandidoval na předsedu, bylo by nefér vůči členům teď říci, že nejsem připraven tu funkci převzít. Ale netlačím se na tu funkci, mám i tak dost práce. Ale ano, Miroslav Grebeníček nám v úterý potvrdil, že opravdu odchází.
Zkuste nám tedy nějak normálně vysvětlit, proč devět měsíců před volbami odchází úspěšný vůdce, který ještě v dubnu tvrdil, že se jeho etapa završí až po volbách 2006.
Musím říct, že mě to překvapilo, nečekal jsem to já ani nikdo jiný z vedení strany. Byli jsme přesvědčeni, že se po prázdninách všichni vrátí a budou plnit své úkoly.
Takže by se dalo říct, že soudruh Grebeníček už slovníkem Haló novin nestačil úkolům doby?
Tak bych to určitě neřekl. On má jednu výhodu. Jako historik si dokáže srovnat paralely a to, co ho čeká, a dospěl k názoru, že pro další etapu bude vhodnější někdo jiný.
Myslíte, že by ho již čekala jen cesta dolů, nevděk, vyloučení ze strany?
Čeká ho poděkování za práci. Útočilo se na něj, na jeho otce zcela nesmyslně. Nikdo nikdy nemohl říct, že by vzal úplatek, že by říkal něco jiného ve Sněmovně a něco jiného venku... Nakonec, když mluvil loni k 17. listopadu, byl to stejný projev, který přednáší na shromážděních. A najednou z toho bylo zděšení.
Pokud budete předsedou KSČM, budou od vás také znít věty, že žít dneska je "lepší než dostat zmrzlou opratí přes obličej", jak tehdy řekl Grebeníček?
Já mám jiný slovník. Obecně ale musím říct, že v průzkumech veřejného mínění zas tento režim o tolik lepší není, dokonce ho velká část obyvatel považuje za horší. Podívejte se na půl milionu nezaměstnaných, na to, kolik lidí žije pod průměrnou mzdou... Dvě třetiny.
Žije se vám osobně lépe, nebo hůře než 16. listopadu 1989?
Momentálně hůř. Nemám třeba čas na rodinu.
To má něco společného s režimem?
Má. Ten režim musí vytvářet předpoklady, aby člověk mohl žít a nebyl nucen jen pracovat, pracovat, pracovat a nemít čas na rodinu.
Jste vysoce postavený politik, vaše žena úspěšná stomatoložka a navíc: to všechno přece děláte dobrovolně.
No samozřejmě. Já měl na výběr i tenkrát. Já nemusel zastávat hospodářskou funkci ve Sfinxu České Budějovice.
A myslím, že jsem to nedělal špatně, byl jsem i poslancem národního výboru, a přesto jsem měl ještě čas trávit večery s dětmi.
Jestli to není tím, že se v kapitalismu musí pracovat, protože vám už nikdo nic zadarmo nedá.
Tehdy vám taky nikdo nic zadarmo nedal. Taky jsem pracoval.
Jistě. Jen už se nedá žít z podstaty.
Teď se teda ohradím. Sfinx, národní podnik, nežil z podstaty. To byla třetí největší smaltovna na světě. My tehdy vyráběli marku za pět a dolar za sedm. Nevyváželi jsme do žádné socialistické země, protože chyběly výrobní kapacity. A připomínám i slova Vladimíra Dlouhého z října 1989, že "jsme čtrnáctým nejvýkonnějším státem světa".
Škoda, že ta země tak nevypadala.
Počkejte, země tak nevypadala... Hrubý domácí produkt, životní úroveň a osobní spotřeba podle čísel OSN takové byly.
My si tehdejší Československo pamatujeme spíš jako špinavou, rozbitou zem s poloprázdnými obchody, kde často nebyl k dostání ani toaletní papír. Jestli tohle byla čtrnáctá ekonomika světa, jak asi vypadala ta patnáctá?
Já měl tehdy procestováno Maďarsko, Polsko, NDR, byl jsem v tehdejším SSSR a viděl jsem Německo i Francii. A své srovnání jsem si dělal. A nezlobte se, nepamatuji se, že bych si nemohl koupit toaletní papír.
Tak to jste měl tedy štěstí.
Proč? Já ten obchod měl vždycky před barákem a mohl jsem si koupit nejzákladnější potřeby. Tohle mi tady nevykládejte. Já bydlel na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. Měli jsme své problémy, ale ne se základním zbožím. My řešili, jestli postavit kulturák, nebo to, jak odvážet děti do školy. A Dopravní podnik to byl schopen vyřešit.
Ale zase jste mohl po roce 1989 slyšet naživo svého oblíbeného zpěváka Ozzyho Osbourna...
No to samozřejmě. Ten tu před rokem 1989 opravdu nebyl. Ale třeba v roce 1979 jsem byl na koncertě Suzi Quatro. Vynikající basová kytaristka! Anebo tu byly i koncerty jako Drupi, i když já mám radši jinou muziku. Ale i tehdy jsem měl všechny desky Ozzyho, Cream, Deep Purple, Uriah Heep.
To asi nebylo z obchodů Supraphonu.
Bylo to různě, některé byly i tady. Nebo mi je přivezli kamarádi z Maďarska, Německa, Francie, Cream až dokonce z Brazílie.
Jak jste vlastně uvažoval v roce 1983, když jste vstupoval do KSČ, poslouchal Black Sabbath, ale kdybyste si jako teenager dal tehdy nášivku se svou oblíbenou skupinou na bundu, vyhodili by vás ze školy...
O tom teda nevím, fakt ne. Já měl nášivku Black Sabbath na kufru do práce. A až do maturity jsem měl vlasy do půl zad.
Jak se může člověk, který byl mánička, poslouchá heavy metal a dceru vdával v kostele, stát šéfem KSČM?
Myslíte, že mám dceru omezovat v jejím přesvědčení? Respektuji cizí názory a chci, aby byly respektovány ty moje. S dcerou to bylo tak, že si to přáli rodiče manžela a dcera také. Já mám mezi věřícími dost přátel. Máme takový komunikační modul: oni mě nepřesvědčují, abych začal věřit, a já je, aby se stali materialistickými dialektiky.
Pojďme k aktuálnímu dění. Jste ještě opoziční strana, nebo už vládní?
Opoziční, samozřejmě.
A čím to, že tak podporujete vládu? Nebo přesněji: nejsilnější vládní stranu, ČSSD?
Samozřejmě, že ji podporujeme častěji než ostatní, protože náš program byl s programem ČSSD shodný v šedesáti procentech.
Není to přece jen trochu ponižující situace? Dodáváte hlasy, kde je potřeba, ale ČSSD přesto říká: přímo do koalice, to my s vámi ještě nepůjdeme. Už jsme se na to ptali předsedy Grebeníčka: nejste slovy V. I. Lenina tak trochu za užitečné idioty?
Klasik může říkat cokoliv. Ne, nepřipadám si tak. My se samozřejmě rozhodneme, jestli něco podpoříme, nebo ne. A je to jen na nás. Mně zas připadá někdy docela idiotské, že existuje většinová vláda, když souhrn těch volebních programů likvidoval jak ČSSD, tak Unii svobody.
Premiér Paroubek otevřeně říká: po volbách 2006 bychom rádi vládli menšinově, přeloženo: s podporou KSČM. Vy byste do něčeho takového jako šéf KSČM šel?
Nebráním se této představě. Ale já si slova pana premiéra překládám jinak: proč se bude ucházet o podporu napříč politickým spektrem? Protože od nás podporu pro projekty NATO nedostane.
Váš odpor k NATO vás vyřazuje z hlavního demokratického proudu české politiky a i premiér říká: Dokud jej komunisté nezmění, nemají šanci stát se vládní stranou.
My ale máme řadu důkazů, že pakt NATO se zpronevěřil své obranné roli a změnil se v pakt útočný. A my jsme se kvůli němu poprvé v historii stali agresorem.
Promiňte, ale tím jsme se mohli stát za vlády KSČ, když v roce 1981 byli čeští vojáci v tancích připraveni na intervenci do Polska.
Ale nestali jsme se. A to je obrovský kvalitativní rozdíl.
Nemůžeme přece jen čekat změnu? Strana, která dokáže volit Václava Klause prezidentem nebo přijmout a pak odvolat Poučení z krizového vývoje, je názorově velmi pružná.
Vy to nazýváte pružností. Naším základním vybavením je dialektický materialismus. A ten říká, že jen něco z vývoje zůstává. Nemůžeme trvat na poučkách z brožur, musíme analyzovat situaci a vyvodit důsledek adekvátní době.
V čem vlastně bude KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa jiná než KSČM Miroslava Grebeníčka?
Zásadní změny, které se týkají programové orientace, dělat nemohu a nechci. To říkám na rovinu. Jinak bych ale dělal komunikaci na veřejnosti. Nejsem tajnůstkář, mluvím otevřeně a nikdo mě nepředělá.
To je moje taktika, chcete-li.
Co však chcete dělat se stranou, která má sice dvacet procent preferencí, ale zbylých 80 procent se s ní moc nechce veřejně bavit a která má sice 90 tisíc členů, ale v průměrném věku 70 let?
To je vážný úkol, ale nejdřív to přece jen řeknu stranickým orgánům. Ale v jedné věci s vámi nesouhlasím. Dvacet procent voličů není limit KSČM. Náš první úkol je překročit pětadvacet procent. A druhá věc: rozhodně proti nám je dnes patnáct až dvacet procent lidí, ne osmdesát. Ještě před volbami 2002 to ale bylo třicet procent. To víme z našich průzkumů.
Pokud se stanete předsedou KSČM, omluvíte se znovu národu za dobu své vlády, jak to navrhuje místopředseda Jiří Dolejš?
Já bych to považoval za krok, který by byl znehodnocen tím, jak se o něm bude psát. Živě si dovedu představit titulky, že jsme to udělali jen kvůli volbám. Byl by to jen výkřik.
Miroslav Grebeníček letos na jaře řekl: v roce 2010 jsme ve vládě, naplánoval jsem to už v roce 1999. Souhlasíte s tím?
Já takový plán ještě nemám. Zeptejte se mě na to později.
