FOTOGRAFIE ZVĚTŠÍTE KLIKNUTÍM
(autor: Profimedia)
Ještě před třemi lety se zdálo, že věčný revolucionář Castro bude vládnout do sta let. Sám tvrdil, že přežil přes šest stovek pokusů o atentát. Stále měl dost energie i na několikahodinové projevy, v nichž hovořil stejně plamenně o ideálech revoluce, jako o počasí či sportu (jeho nejdelší projev trval v roce 1986 sedm hodin a deset minut).
Loni v únoru ale šokoval celý svět, když oznámil, že už se nebude ucházet o nejvyšší úřad v zemi a doporučil za svého nástupce o pět let mladšího bratra Raúla. Ten už stál v čele Kuby od léta 2006, kdy mu Fidel pravomoci dočasně předal kvůli vážné operaci střevního traktu. - čtěte Operovaný Castro se na čas vzdal vlády nad Kubou
"El comandante" Castro, jehož slova považují mnozí Kubánci i dnes téměř za svatá (i když v kubánských vězeních stále trpí na 200 politických vězňů), si příznivce získával nejen bojem proti imperialismu, pod hesly "Vlast nebo smrt!", ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25procentní negramotnosti. Jeho budování socialismu však nakonec přivedlo kubánské hospodářství ke kolapsu.
Advokát chudých
Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice v příjmech na hlavu třetí ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly.
Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Fidel Castro. Syn plantážníka a jeho kuchařky se už jako student práv v Havaně politicky angažoval, a to nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě.
V té době se i oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.
Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.
Od ledna 1959 pak začal Castrův režim budovat socialismus. Po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V politických procesech byli odsouzeni k trestu smrti či dlouholetému žaláři nejen představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros.
V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA mimo jiné s programem "dva, tři Vietnamy", který měl vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by USA nedokázaly zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe.
Kolaps ekonomiky v polovině 60. let donutil Castra rezignovat na nezávislou politiku a definitivně se přiklonit k Sovětskému svazu. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr.
Rozpad Sovětského svazu zasadil po roce 1991 kubánskému hospodářství další citelnou ránu, takže Castro slevil ze svých dogmat, ovšem jen hospodářských.
