Svazky FBI se týkají zejména doby bezprostředně po jejím útěku, tedy konce 60. let. Vedení FBI se tehdy obávalo, že by Allilujevovou mohli kontaktovat agenti sovětské KGB, ale žádné podobné pokusy zaznamenány nebyly. Víc než 220 stran dokumentů obsahuje výpovědi agentů, kteří Allilujevovou sledovali, ale i dobové články amerických novin.
V jednom z rozhovorů, který údajně sovětská emigrantka vedla s důvěrníkem FBI, se uvádí, že její útěk na Západ by mohl posloužit jako inspirace pro další občany tehdejšího východního bloku.
Americké úřady tehdy hlavně zajímalo, jak by mohl útěk Allilujevové ovlivnit citlivé sovětsko-americké vztahy. V Moskvě si podle FBI dobře uvědomovali, že její odchod na Západ je citelným úderem sovětské ideologii.
Allilujevová se v USA netajila svým negativním názorem na svého otce, ale kriticky rovněž hovořila o sovětském zřízení.
Pokud se Moskva se Stalinovou kritikou ještě mohla smířit, slova o "hluboce zkorumpovaném" sovětském systému prominout Stalinově dceři nemohla, napsala v komentáři k odtajněným dokumentům ruská agentura ITAR-TASS.
Allilujevová byla zbavena sovětského občanství, a přestože v SSSR žily dvě její děti, zpět do vlasti se mohla podívat až v roce 1984. Žít v Sovětském svazu ale nedokázala a do USA se už natrvalo vrátila v roce 1986. Zemřela zhruba před rokem ve věku 85 let v útulku pro přestárlé v americkém státě Wisconsin.
