V dobách hrozeb a válek se Američané, bez ohledu na stranické preference, semknou za svým vrchním velitelem. Američané tuto důvěru prezidentovi ostatně už projevili loni v září, kdy s očima plnýma hrůzy a šoku sledovali, jak jsou vlastně zranitelní, a George Bush se pro ně stal garantem křehkého bezpečí. A ta důvěra trvá, dvě třetiny Bushových krajanů souhlasí s tím, jak si prezident a vrchní velitel vede v úřadu.
Nyní je možná před americkými vojáky válka s Irákem... Poprvé za padesát let se Bushovým republikánům podařilo to, co takřka nikdo nečekal, jen pár velmi, velmi optimistických volebních manažerů. Ve svých rukou budou mít nejen Bílý dům, ale i obě komory Kongresu.
Hlavní zásluhu si za to může připsat Bush, který poslední týdny a dny neúnavně putoval po republikánských mítincích, aby povzbudil své lidi a republikánský program. Poraženými jsou demokraté. Jejich zaklínadlo, které Bill Clinton kdysi vtělil do jediné věty "jde přeci o ekonomiku, vole" a jež fungovalo skvěle ještě před deseti lety, najednou u voličů příliš nezabralo.
Američané sice žehrají na ekonomiku, skandály a pády velkých firem mnohdy propojených s financováním republikánů, ale to demokratům k výhře nestačilo. Už teď jistě horečně analyzují, proč prohráli - byla to absence konkrétního a schůdného ekonomického programu, chyběly charizmatické osobnosti?
Zatímco republikáni nasazovali do nejtěsnějších bojů populárního prezidenta, těžkými váhami demokratů byli ti, které nejlépe charakterizuje slovo bývalý - exprezident Clinton či exprezident Gore. Vítěz je jasný. Ti, kdo prohráli, také.
