Osmnáctý ročník nejtěžšího závodu svého druhu u nás vyhrál tým vojáků z Muniční základny z Týniště nad Orlicí. Na druhém místě skončilo družstvo Vojenské policie Praha o jediný bod před loňskými vítězi ze 73. tankového praporu z Přáslavic.
"Snažili jsme se, ale prostě už chyběly síly," řekl po závodě jeden z členů přáslavického družstva Viktor Novotný. Právě závěrečné sjezdy a běh na lyžích mohly pořadím na stupních vítězů zamíchat, Novotný je totiž aktuálně vedoucí muž seriálu dálkových běžeckých závodů na lyžích po České republice. "Po vyčerpávajících dvou dnech v horách bych dneska na trati od závodních kolegů dostal asi pořádně na zadek," dodal Novotný.
"V porovnání s předchozími ročníky to letos bylo těžší kvůli krutým mrazům a mnohakilometrovým přesunům hlubokým sněhem. Právě přesuny vojáky hodně vyčerpaly a mnohým už na plnění disciplín nestačily síly," uvedl mluvčí závodu Pavel Pazdera z Univerzity obrany v Brně, která závod každoročně pořádá.
Fotografie    |
Ve čtvrtek závodníci absolvovali v okolí Pradědu poslední etapu. Nejprve na skialpinistických lyžích vystoupali na vrchol sjezdovky a pak měli měřený sjezd. Venku se museli převléci z maskáčů do sportovního oblečení, přezout a vyrazit na běžeckou trať. Ta vedla po magistrále od Ovčárny k chatě Kurzovní, tam museli urazit dva speciální několikakilometrové okruhy, házet granátem na terč a poté se vrátit do cíle u Ovčárny.
Do posledního dějství nastoupilo jen osm týmů z původních sedmnácti. Nejtěžší fáze závodu, během níž týmy dva dny putovaly divokou horskou krajinou přes 60 kilometrů s veškerou výbavou na zádech, spali venku ve sněhu a plnili řadu náročných úkolů, vyřadila více jak polovinu družstev. Hned osm týmů odstoupilo ze soutěže už po první části kvůli zraněním a vyčerpání (více čtěte zde). Závodníky trápil i krutý mráz.
"V průběhu středy pak skončil tým 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce, jehož členové měli technické problémy s lyžařským vybavením," konstatoval Pazdera.
1. února 2012 |
Druhá část dvoudenní etapy prověřila i bojové dovednosti účastníků, kteří museli zvládnout speciální dráhu nedaleko Karlovy Studánky. Řada týmů měla v nohách daleko více kilometrů. Zvolit nejkratší a nejpřímější trasu při přesunech mezi kontrolními body totiž neznamenalo být nejrychlejší. Často je lepší raději uplatnit lyže a ujet pár kilometrů navíc po vrstevnici, než se brodit ve sněhu napříč roklemi.
"Mrazivý chlad nám nevadí, vysilující jsou však přesuny horským terénem. Docela si sáhneme na dno sil," řekl jeden ze závodníků.
Asi nejtěžším úkolem na trati byla disciplína příznačně pojmenovaná "Balancér". Závodníci se nejprve museli dostat na vrchol dvacetimetrové skály a pak překonat vzdálenost mezi vrcholkem a vzdálenými stromy. Dva členové týmu postupovali po natažených popruzích a třetí po kládě. Navázáni k sobě museli společně velice pečlivě najít rovnováhu a balancovat vysoko nad zemí, aby se dostali na druhou stranu. Pád jediného člena týmu znamenal i pád ostatních. Bezchybně úkol zvládlo pouze jediné družstvo.
