Expozice malířky Toyen potrvá až do konce srpna

Staré Město - Retrospektivu malířky Toyen mohou lidé zhlédnout v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí až do 27. srpna. Výstava měla sice končit 6. srpna, ale organizátoři ji díky velkému zájmu veřejnosti prodloužili. Expozice přední české surrealistické malířky Marie Čermínové, známé pod pseudonymem Toyen, je její vůbec první retrospektiva u nás. Je členěna do oddílů odpovídajících chronologickým etapám jejího díla a života. Výstava je přístupná denně s výjimkou pondělí od 10 do 18 hodin, ve středu do 20 hodin.

Expozice obrazů, grafiky, textilních a scénografických návrhů a knižních ilustrací je zatím největší retrospektivní výstavou této velké osobnosti evropského výtvarného umění 20. století.

Exponáty si galerie zapůjčila nejen z mnoha českých veřejných i soukromých sbírek, ale i z Francie, kam Toyen v roce 1947 odešla. Některá díla pocházejí z německých, britských, švýcarských, italských, rakouských a slovenských sbírek, ze Spojených států a Venezuely.

Výstava seznamuje diváky jak s vlastní malířskou tvorbou Toyen, na kterou je položen největší důraz, tak i s ostatními jejími uměleckými aktivitami (knižní tvorbou, textiliemi, grafikou).

Výstava se rovněž soustředí na kontakty Toyen s představiteli vlastní generace (Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Františkem Halasem, Jindřichem Štýrským) i některými staršími či novějšími přáteli, s nimiž byla v úzkém kontaktu zejména po svém odjezdu do Paříže (André Breton, Benjamin Péret, Annie Le Brun, Radovan Ivsic).

 Důležitým momentem výstavy je její edukativnost: divák se prostřednictvím Toyen seznamuje s celým širokým spektrem pozoruhodných osobností dvacátého století.

 Toyen (vl. jm. M. Čermínová, 1902 - 1980) patří k nejvýznamnějším malířům tohoto století. Její umělecký životopis je mimořádně dynamický: v roce 1923 se stala členkou progresivního sdružení Devětsil, v letech 1926 - 1929 žila v Paříži, kde společně s Jindřichem Štýrským rozvíjela vlastní umělecký směr, nazvaný artificialismus, v roce 1934 se stala spoluzakladatelkou Skupiny surrealistů v ČSR.

Za druhé světové války působila v ilegalitě, v roce 1947 odjela v předtuše blížícího se komunistického puče do Paříže, kde se okamžitě zapojila do činnosti skupiny surrealistů, soustředěné kolem André Bretona.

Během padesátých let uskutečnila v Paříži několik samostatných výstav, stýkala se s Benjaminem Péretem a mnoha zástupci mladší generace pařížských surrealistů. Poslední samostatná výstava Toyen proběhla v Paříži v roce 1962.

   I když byl život Toyen plný mnoha událostí, její malířská tvorba je nesmírně konzistentní a autentická. Svou surrealistickou periodou představuje specifický vklad do vývoje evropského malířství, a to jak ve výrazových možnostech, tak v nových obsahových zdrojích.

V padesátých a šedesátých letech pak malířský projev Toyen svou oscilací mezi figurálním a abstraktním projevem vytváří důležitou alternativu k tzv. pařížské škole.