I přes vítězství v referendu to pro Erdogana může být dílčí prohra. Shodují se na tom politologové a experti na dění v Turecku, které oslovil server The Washington Post. Profesor Howard Eissenstat ze St. Lawrence University oceňuje, jak dobře si opozice v referendu vedla. „Když vezmeme v potaz, pod jakým tlakem byla kampaň za NE, že velká část lídrů prokurdské Demokratické strany lidu (HDP) skončila ve vězení a že vláda kontroluje média, vedli si stoupenci NE velmi dobře,“ myslí si.
Zároveň však upozorňuje, že Erdogan i těsné výsledky považuje za výhru. „Je nepravděpodobné, že by zpomalil své snahy o posílení moci nebo začal jednat s opozicí. Slíbil, že schválení referenda povede ke stabilitě a ekonomickému růstu. Já osobně ho však podezírám z toho, že nesplní ani jedno,“ dodává Eissenstat.
Omer Taspinar z institutu Brookings připomíná, že Erdogan prohrál v trojici největších tureckých měst Izmiru, Ankaře i Istanbulu, kde v minulosti zastával funkci starosty. „Fakt, že Erdogan poprvé od roku 1994 nevyhrál v Istanbulu, je obzvláště důležitý, protože ukazuje, že i stoupenci jeho strany AKP z velkých měst ho začínají opouštět,“ vysvětluje. Referendum podle něj ukázalo, že pokud se dokáže opozice spojit, může Erdoganovi konkurovat. „Roztříštěnost opozičních stran je hlavní překážkou pro demokracii v Turecku,“ myslí si.
Potvrzuje to i Ajkan Erdemir z Nadace pro obranu a demokracii. Výsledky referenda podle něj dávají naději ve funkční pluralitní opozici. „V referendu hlasovali bok po boku Kurdové z východu i sekulární Turci ze západu země. Může to být počátek nové éry. Mohl by tu být potenciál pro vytvoření něčeho, co by přesahovalo taktické spojenectví. K tomu je však potřeba vizionářské vedení. Čísla fungují, energie tady je. Zda do toho někdo půjde, to je pověstná otázka za milion,“ spekuluje Erdemir.
Nejistota i dobrý signál pro opozici
Gonul Tol z Blízkovýchodního centra pro turecká studia na rozdíl od Taspinara věří, že těsné výsledky Erdogana donutí k obezřetnějšímu postupu a zahájení mírových rozhovorů s Kurdy. „Výsledky ukazují, že ztratil podporu i ve vlastních obvodech a nemůže tedy mobilizovat nacionalisty tak, jako tomu bylo v minulosti,“ tvrdí. Snahy o získání přízně ze strany Kurdů se podle něj jeví jako nejlogičtější.
Podle Sonera Cagaptaye z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní otázky skončil nedělní plebiscit nejlepším možným způsobem. „Pokud by Erdogan prohrál, přišlo by období nestability, protože by se pokoušel o opakování referenda. Takto má poněkud přistřižená křídla,“ sdělil.
Washingtonský korespondent tureckého proerdoganovského listu Daily Sabah Ragip Soylu však tvrdí, že ANO, pro které se vyslovila nadpoloviční většina hlasujících, bylo reakcí na roky politické nestability, kurdský odboj, teror Islámského státu i loňský pokus o převrat.
„Myslím si, že mezinárodní média se více soustředila na osobu Erdogana a nebrala v potaz společenskou polarizaci a to, čím si Turci v posledních letech prošli (...). Většina tak hlasovala pro systém, který dává větší pravomoci vedení země a může zabránit dalším podobným událostem. Nový systém také ustanovuje mnohem silnější funkci prezidenta, který bude mít možnost jednat rychle a rázně v období krize,“ vysvětluje Soylu.
Další moc pro Erdogana
Co konkrétně tedy nový systém po ústavních reformách Turkům přinese? Obecně lze říci, že se změní parlamentní politický systém na prezidentský. Přímo volený prezident se od příštích voleb v roce 2019 stane zároveň předsedou vlády. Post premiéra bude zrušen. Prezident bude nově navrhovat rozpočet, jmenovat ministry, vysoké státní úředníky i soudce.
Jak se Turecko změní po referendu? Hostem Rozstřelu bude turkolog |
V jeho pravomoci bude vyhlášení výjimečného stavu. Pokud tento stav vyhlásí, může vydávat speciální exekutivní nařízení, kterými v podstatě obejde parlament. Ne všechny změny jsou však pro prezidenta výhodné. Nově bude například trestně odpovědný. Návrh na otevření vyšetřování může podat prostá většina poslanců a schválit ho musí tři pětiny. Zruší se také prezidentská pravomoc vyhlašovat stanné právo.
Reformy rozšíří počet poslanců na šest set. Parlamentní volby se budou odehrávat jednou za pět let současně s prezidentskými. Erdogan se tak podle nových pravidel může udržet v prezidentském úřadě až do roku 2029. V roli tureckého premiéra či prezidenta by v tom případě vydržel nepřetržitě 26 let.
Ústavní změny už v lednu letošního roku ještě před vyhlášením referenda schválil turecký parlament. Pro ústavní změnu se vyslovilo 339 poslanců, 142 bylo proti (více o hlasování zde). Ústavní změny by podle pondělního prohlášení tureckého vicepremiéra měly být zapracovány do současné legislativy během jednoho roku.
Erdogan děkuje po vítězství v referendu svým příznivcům:
