Radek Khol, Ústav mezinárodních vztahů
"Je to další nepříjemná zpráva pro americkou administrativu prezidenta Bushe a vlastně i pro mezinárodní společenství. Do určité míry se to ale dalo očekávat po změně taktiky iráckých povstalců.
Ti se rozhodli přidat k bombovým útokům i únosy občanů států, které se v Iráku angažují. Dá se předpokládat, že absolutní většina neamerických koaličních sil vydrží v Iráku maximálně do počátku příštího roku.
Jediné státy, které zůstávají USA jako reálný spojenec, jsou Velká Británie, Itálie a Polsko. V případě Itálie a Polska ale může mít vliv na udržení jejich jednotek v Iráku případná změna vlády.
Američané budou muset i nadále nést hlavní tíhu irácké operace. Budou muset tam nechat své vojáky mnohem déle, než původně plánovali."
Tomáš Klvaňa, člen Euroatlantické rady
"Z vojenského hlediska neznamená rozhodnutí Filipín stáhnout své vojáky z Iráku absolutně nic, ale z politického je to rána prezidentu Bushovi. Pokud se nějaká vláda zaváže jít do válečné koalice, tak by to měla udělat po zvážení všech okolností a nenechat se zastrašit těmito okolnostmi.
Filipíny musely počítat s tím, že k něčemu podobnému dojít může. Je ale také jasné, že Spojené státy vyvíjely zejména na slabší spojence velký politický nátlak, na jehož základě se tito spojenci možná pustili do něčeho, do čeho se jim vůbec nechtělo. Když nastane první kritická situace, zareagují tak, jak zareagovaly Filipíny.
V některých státech se už vede podobná diskuse. Bude záležet na tom, zda budou následovat další únosy, které zastraší veřejnost. Obrovskou ranou pro Bushe by ale bylo stažení z Iráku velkých evropských spojenců, hlavně Itálie.
Vláda pod vedením prozatímního premiéra Alavího bude mít těžší situaci mezinárodně. Na domácí scéně to znamená povzbuzení pro islámské fundamentalisty, potvrzení, že jejich taktika funguje. A proti tomu je jediná obrana, a to neustupovat.“
Josef Janošec, ředitel Ústavu strategických studií Vojenské akademie
"Takové rozhodnutí je logické, obzvláště v případě zemí, které mají v zahraničí malé kontingenty a jde o životy jejich vojáků. Rozhodnutí Filipín je rozumné, pravděpodobně by se tak rozhodl každý stát, který by se ocitl v podobné situaci. Nikdo nerad přiváží ze zahraničí své vlastní příslušníky v cínových rakvích.
Mezinárodní síly budou v Iráku dál pokračovat ve svém plánu. Pro mě je to spíše signálem toho, že situace v Iráku se změnila. Víme z uplynulých týdnů, že došlo k velmi rychlému rozhodnutí o předání moci iráckému obyvatelstvu. Pomalu, ale jistě se přechází do stavu normálního, běžného mírového života.
Nemyslím si, že rozhodnutí Filipín stáhnout své vojáky z Iráku je ústupek teroristům. Když se podíváme do historie, tyto ústupky se vždycky nějakým způsobem dělaly, aby bylo dosaženo kýženého stavu. A tímto stavem v případě Iráku je, aby tam vládli Iráčané."
Jiří Hynek, prezident Asociace českého obranného průmyslu
"Považuji to za naprosto zásadní chybu. Každý stát by si měl uvědomit, že když jde do nějaké akce, rozhodnutí musí učinit před akcí. V okamžiku, kdy v akci je, musí se řídit pravidlem neustupovat teroristům, neustupovat vyděračům. Rozhodnutí Filipín je precedentem pro další teroristické útoky a ohrožuje lidi z ostatních států. Doufám, že ostatní státy nebudou Filipíny následovat."
