Kosovský prezident Ibrahim Rugova zemřel 21. ledna 2006 ve svých jednašedesáti letech. Poslední roky života jej sužovala rakovina plic.
První přímé rozhovory mezi zástupci Srbska a kosovskými Albánci o budoucím statusu jihosrbského Kosova budou patrně z pietních důvodů po úmrtí kosovského prezidenta Ibrahima Rugovy odloženy. Jednání měla původně začít 25. ledna ve Vídni, ale teď budou z úcty k Rugovovi pravděpodobně přesunuta až na únor.
Kosovští Albánci, kteří tvoří přes 90 procent obyvatelstva, chtějí dosáhnout nezávislosti provincie. Srbové, kterých zůstalo v Kosovu po válce jen několik tisíc, si přejí zůstat součástí Srbska a Černé Hory. Řízením jednání mezi Srby a Albánci pověřila OSN bývalého finského prezidenta Martti Ahtisaariho. Bělehradská vláda nabízí Kosovu větší autonomii.
Ladislav Hladký, Historický ústav Akademie věd České republiky
Rugova byl nesmírnou autoritou pro albánskou komunitu a měl přitom postavení a prestiž i pro vnější svět. S ním by jednání o budoucnosti Kosova byla jednodušší. V tuto chvíli nevím, jestli kosovští Albánci dokáží vybrat srovnatelnou osobnost.
Rozhodně by jej měl nahradit politik a ne některý z bojovníků UÇK. Smrt Ibrahima Rugovy tak bezesporu ovlivní jednání, která by i s ním ovšem byla v konečném důsledku těžká - tím myslím především z pohledu srbské strany.
Štefan Fülle, český velvyslanec při NATO
Smrt Ibrahima Rugovy není dobrou zprávou, která by mohla napomoci jednáním o budoucnosti Kosova. Na odchod takového muže, jakým prezident Rugova byl, není dobrý čas nikdy.
Nepřipouštíme si ale, že by smrt prezidenta měla zásadní vliv na jednání o budoucnosti Kosova a na délku jejich trvání.
Filip Tesař, Ústav mezinárodních vztahů
Rugova měl svou vizi, kterou se mu nepodařilo naplnit. Byl obratným manipulátorem, který dokázal vyšachovat politické protivníky. Jeho strana byla doslova jeho stranou, nad kterou neomezeně vládl. Nepatřil přitom k žádné politické frakci uvnitř strany. Působil jako rozhodčí autorita ve straně i na politické scéně. Ztělesňoval kolektivní identitu. Všichni kosovští Albánci věděli, že Rugova je jejich.
Postoj albánské delegace i po jeho smrti zůstane při jednáních asi stejný. Problém je v tom, že ještě před měsícem albánští ani srbští vyjednávači neměli jasné podklady pro jednání. Srbská strana už to stihla dohnat.
Klára Bratová, Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka
Ibrahim Rugova byl významným kosovským politikem, který si díky své umírněné politice získal značné mezinárodní renomé. Přestože mu těžká nemoc ztěžovala výkon jeho úřadu a jeho vliv na kosovské politické scéně postupně slábl, jeho smrt představuje z hlediska blížících se jednání o statusu Kosova jistě důležitou skutečnost.
Kosovští Albánci přišli o vlivného, mezinárodně uznávaného politika, jenž do konce svého života zůstal věrný ghándíovským ideálům pasivní rezistence.
|
IBRAHIM RUGOVA |
|
Kosovský prezident Ibrahim Rugova zemřel 21. ledna 2006 ve svých jednašedesáti letech. Poslední roky života jej sužovala rakovina plic. Ibrahim Rugova se narodil 2. prosince 1944 ve vesnici Cerrce na západě Kosova v rodině obchodníka. Vystudoval albánštinu na Prištinské univerzitě a poté pracoval v Albanologickém ústavu v Prištině, byl učitelem, novinářem a literárním kritikem. Doktorát získal na pařížské Sorbonně. Ze Svazu komunistů Jugoslávie byl Rugova vyloučen v roce 1989 kvůli podpisu petice intelektuálů Výzva 215 proti přijetí změn v srbské ústavě. Koncem 80. let založil již jako profesor na Prištinské univerzitě LDK a stal se jeho předsedou. Po zrušení kosovské autonomie v roce 1989 stál za zrodem paralelních struktur moci v takzvané Kosovské republice. Od září 1990 do února 2000 byl "prezidentem Kosovské republiky" a jeho strana vyhrála suverénně všechny ilegální kosovské volby. Část společnosti však byla nespokojena s pomalými přeměnami a začala se pod vedením povstalecké UÇK od roku 1998 vyslovovat pro získání samostatnosti Kosova silou. To Rugova odmítal, proto byl také přezdíván "balkánským Gándhím", a ve vztazích mezi tímto umírněným intelektuálem a předáky UÇK to od počátku značně jiskřilo. V březnu 1999 sice spolu podepsali v Paříži mírovou dohodu o Kosovu, Rugova však považoval předáky UÇK (zejména Hashima Thaçiho) za extremisty. Trhliny se prohloubily po zahájení úderů NATO na Jugoslávii kvůli Kosovu na jaře 1999. Rugova několikrát jednal s vedením JSR včetně prezidenta Slobodana Miloševiče a údajně prosazoval zastavení náletů. Jeho autorita a umírněnost ale slavily úspěch. V říjnu 2000 jeho Demokratický svaz Kosova (LDK) jasně zvítězil v místních volbách a úspěch si jeho strana zopakovala v parlamentních volbách v listopadu 2001. V obou hlasováních za sebou jasně nechala formace vzniklé z bývalé UÇK. V březnu 2002 byl zvolen parlamentem do funkce prezidenta Kosova. Tato funkce, kterou uznává Bělehrad i mezinárodní společenství, je ale pouze reprezentativní. Rugova uspěl až při čtvrtém hlasování od zvolení kosovského místního sněmu v roce 2001. Jeho zvolení umožnila až dohoda o rozdělení moci v Kosovu, k níž těsně před volbami dospěly hlavní kosovskoalbánské strany. Snahu o kompromis prokázal i po parlamentních volbách v roce 2004, kdy jmenoval premiérem bývalého velitele kosovskoalbánských povstalců a kontroverzního politika Ramushe Haradinaje. Ten však loni v březnu z funkce odstoupil a vydal se haagskému tribunálu (ICTY), který jej obžaloval z válečných zločinů. |
