Konečné resumé z projektu za víc než šest set milionů korun padne za několik měsíců. Již dnes se však ukazuje, že je na tom Česko poměrně dobře. „První poznatky nám říkají, že máme poměrně značné zásoby podzemní vody. Nicméně nejsme na tom tak, abychom jí mrhali. Jinými slovy jsme na tom slušně, ale je nutné hospodařit,“ tvrdí vedoucí projektu Petr Mixa.
V relativním klidu mohou být v severní části Čech, kde se čerpá voda z hloubky až několika stovek metrů. Například v Zubrnicích na Ústecku je vrt hluboký přes osm set metrů. „Do takové hloubky se voda vsakuje desítky i tisíce let. Tyto oblasti jsou proto zabezpečené proti jakémukoliv momentálnímu výkyvu počasí,“ popisuje Jiří Burda z České geologické služby.
Horší to bude na Moravě, kde se voda získává z mělkých písečných naplavenin. „Teoretické nebezpečí se týká zejména podzemní vody obsažené ve čtvrtohorních říčních naplaveninách či mělkých třetihorních píscích. Řeč je o hloubce do pětadvaceti metrů, jako třeba v Dolnomoravském a Hornomoravském úvalu. Ty na sucho a klimatické změny reagují nejrychleji, může se tak stát, že v nich hladina klesne, zdroje se zmenší a ještě se může zhoršit kvalita pitné vody,“ upozorňuje Burda.
Pokud budou navíc i nadále suché zimy, mohou podzemní zásobárny vysychat. Pomocí vrtů chce stát získat podrobný přehled, aby pak mohl vodu do suchých oblastí přečerpávat. Naposledy se podobný průzkum prováděl v roce 1987. Od té doby se tomu nevěnovala pozornost a data jsou zastaralá.
