Je opravdu technologicky možné, aby Severní Korea skutečně otestovala jadernou bombu?
Ačkoliv je KLDR velmi izolovanou zemí a její jaderných program probíhá pod silným utajením, už několik let panuje mezi odborníky konsensus, že režim disponuje dostatečnými zásobami plutonia i technickými kapacitami potřebnými k výrobě jaderných zbraní.
Na základě informací o množství zpracovaného štěpného materiálu se odhaduje, že by KLDR v současnosti mohla vlastnit 5-10, v maximálním případě možná až 14 jaderných zbraní (pravděpodobně primitivních štěpných náloží v podobě leteckých pum).
Co to znamená pro situaci v oblasti? Lze předpokládat nějaká opatření ze strany velmocí, jakými jsou v oblasti Rusko, Čína, Japonsko ale i USA?
Bezpečnostní situace ve východní a jihovýchodní Asii je dlouhodobě poměrně komplikovaná a jaderný test KLDR ke zklidnění napětí rozhodně nepřispěje. Spíše naopak.
Pokud by se naplnily některé pesimistické scénáře, další státy v regionu (především Japonsko, Jižní Korea, možná i Tchajwan) by mohly reagovat zahájením vlastních jaderných vojenských programů, což by však bylo jen stěží přijatelné pro Čínu.
Výsledkem by tak mohlo být zintenzivnění závodů ve zbrojení a celkový růst nestability v regionu. Navíc se lze obávat, že jaderný test KLDR odvede pozornost od řešení krize kolem íránského jaderného programu a mohl by se stát dalším impulsem k zahájení jaderného vojenského programu i pro některé státy mimo region.
Pokud jde o opatření ze strany velmocí, kromě verbálního odsouzení lze v krátkém časovém horizontu pravděpodobně očekávat zesílení sankčních opatření a zavedení nových restrikcí (zablokování severokorejských kont v zahraničí, zintenzivnění inspekcí nákladních lodí plujících do KLDR, omezení humanitární pomoci poskytované KLDR, aj.).
Je ovšem pravděpodobné, že se Čína postaví proti jakýmkoliv opatřením, která by mohla vést přímo ke kolapsu režimu a následnému přílivu milionů severokorejských uprchlíků na čínské území.
Pchjongjang oznámil záměr otestovat jadernou bombu už minulý týden, jako důvod uvedl extrémní hrozby Spojených států rozpoutáním jaderné války. Co testy severokorejský režim sleduje?
Ačkoliv KLDR jako záminku pro test uvedla hrozbu ze strany Spojených států, skutečným důvodem uskutečnění testu by mohla být i snaha posílit prestiž režimu po nedávných katastrofálních záplavách v zemi a neúspěšném testu balistické střely dlouhého doletu. Mohlo by jít také o varovný signál pro novou japonskou vládu premiéra Abeho.
V dlouhodobém časovém horizontu je ale nejpravděpodobnější, že režim využije získané jaderné zbraně ke snaze vynutit si ústupky a hospodářskou pomoc od států v regionu a dalších zemí (včetně USA a Evropy), a také k odstrašení svých protivníků. Vzhledem k historickému vývoji na Korejském poloostrově však bohužel ani nelze s určitostí vyloučit, že cílem režimu i nadále zůstává násilné sjednocení obou zemí pod vládou Pchjongjangu.
Spojené státy zatím vyčkávají. Může dojít k vojenské intervenci, tak jako v případě Iráku?
Pokud nedojde k útoku KLDR na Jižní Koreu, je takový scénář vysoce nepravděpodobný. V první polovině 90. let sice Clintonova administrativa zvažovala útok na severokorejská jaderná zařízení, ale nakonec jej zavrhla kvůli obrovským lidským i materiálním ztrátám, které by případná, byť i vítězná válka s KLDR přinesla (je nutné si uvědomit, že Japonsko je v dosahu severokorejských raket a jihokorejský Soul v dostřelu severokorejského dělostřelectva).
K podobnému závěru dospěla i Bushova administrativa, která dala i po zařazení KLDR mezi státy "Osy zla" najevo, že problematiku severokorejského jaderného programu hodlá řešit primárně cestou diplomacie.
Pokud by severokorejský režim skutečně získal jadernou hrozbu, jaká by měl být postoj světového společenství, tedy i České republiky?
Světové společenství bohužel nemá příliš mnoho vhodných prostředků jak proti KLDR zasáhnout. Veškeré dosavadní pokusy odradit režim od získání jaderných zbraní jednáními a nabídkou hospodářské pomoci selhaly a neexistuje reálný důvod se domnívat, že stát, který vynaložil tak obrovské úsilí a finanční prostředky na získání
jaderných zbraní, se jich dobrovolně vzdá.
Jak jsem již naznačil, vojenské řešení není kvůli případným ztrátám také reálné. Proto se mi jako nejrozumnější jeví zavedení dalších sankcí a prohloubení celkové izolace režimu, aby se především zabránilo dovozu vyspělých technologií do KLDR a případné proliferaci jaderných zbraní ze Severní Koreje do dalších zemí světa.
Pokud jde o ČR, nabízí se otázka, zda není kromě verbálního odsouzení na místě i omezení diplomatických vztahů a dalších kontaktů s KLDR.
