Součástí nového tažení může být i zákaz prodeje alkoholu v super a hypermarketech. Víno, pivo i tvrdý alkohol by pak bylo možné dostat jen ve zvláštních obchodech.
Tyto a další podobné návrhy má podle německého tisku obsahovat Bílá kniha, kterou počátkem příštího roku předloží komisař pro ochranu spotřebitele Markos Kyprianou.
Na první pohled se může zdát, že není důvod k "poplachu". Unijní Bílé knihy nejsou žádný zákon. Jenže na jejich základě se zákony EU vytvářejí - co se dostane do těchto knih, to se dříve či později objeví i jako předloha pro unijní zákon.
Bílá kniha o alkoholové politice EU může být rodištěm řady zákonů. Kyprianou chce údajně celounijní zákaz prodeje alkoholu mladším 18 let, výrazné zvýšení daní z alkoholu a zavedení systému státních obchodů, které by měly monopol na prodej vína, piva či pálenky.
I bez brýlí lze poznat, odkud Unie čerpá inspiraci. Podobný systém už dlouho platí ve Skandinávii. Paradoxem je, že tento systém je postupně oslabován, a to pod tlakem EU.
Němečtí výrobci alkoholu, od nichž pocházejí údaje o Kyprianouových plánech, už komisaři předpověděli "povstání" proti jeho plánům.
Evropa pije nebezpečně
Jenže Brusel má dost argumentů pro tvrdá opatření. Nikde není spotřeba alkoholu tak vysoká jako v Evropě. Průměrný Evropan spotřebuje dvanáct litrů čistého alkoholu ročně - dvakrát víc než jiní pozemšťané.
Pivo, víno či pálenka možná nezabíjejí miliony lidí tak jako cigarety, ale ani těch 600 000 mrtvých, které má alkohol každoročně na svědomí, není málo.
Krvavé rvačky, sex na veřejnosti, znečištěné ulice, to všechno patří k nemírné spotřebě alkoholu, jak ukázaly záběry kamer, rozmístěných v ulicích britských měst.
Jen Velká Británie přichází kvůli nemírnému pití o třicet miliard eur ročně. Ale o spotřebě alkoholu zatím rozhodují státy.
Proč do toho chce mluvit Unie? Snad proto, že státy se často bojí přijmout opatření proti zneužívání alkoholu.
Britská vláda chtěla nyní zakázat pití alkoholu ve veřejné dopravě. Když její plán pronikl na veřejnost, hbitě od něj ustoupila. Přes Unii ho může prosadit, aniž by se musela obávat ztráty popularity.
Zákony jednotlivých zemí EU bývají navíc zcela protikladné a není snadné se v nich vyznat. Zatímco například u nás platí zákaz prodeje alkoholu mladším 18 let, Itálie žádné takové omezení nemá.
