Byl jste ministrem pro životní prostředí. Nebyla by to snazší role teď, kdy musíte řešit neúspěšné irské referendum?
To ano. Ale já jsem byl i u prvního referenda o smlouvě z Nice, a to opět jako ministr pro evropské záležitosti. Výsledek zklamal a myslím, že ke stejnému zklamání by došlo v jakékoliv zemi, kde by proběhlo referendum. Pátrám proč. A zjistil jsem zajímavou věc: Evropa je nejlépe střežené tajemství na světě! Evropa dobře nekomunikuje se svými občany.
Není to náhodou vaše role?
Samozřejmě, ale i všech dalších lidí, minimálně celé vlády, ukázat, jak je důležitá pro náš život.
A potřebují lidé EU?
Samozřejmě. V roce 1973, když do ní Irsko vstupovalo, jsme pročítali evropské smlouvy a zjišťovali, kolik nelegálních věcí máme v irských zákonech. Lidi nevěřili, že se něco změní. Ale už za necelý rok jedna žena zákon využila a úspěšně žalovala zaměstnavatele za plat nižší, než měli kolegové. Padesát jedna procent obyvatel hned poznalo Unii na vlastní kůži, neodůvodněná diskriminace žen skončila. Jenže lidi se více baví o tom, co EU ve skutečnosti není. Pro malé země, jako je Irsko nebo Česko, má extrémní význam být součástí větších celků, u velkých věcí, na které by samy nedosáhly. Bavme se o základu Evropy, skončeme s debatami jen o regulacích a byrokracii.
Nevzrostla vyjednávací moc Irska po referendu? Tím, že se každý bojí Iry rozhněvat?
Vůbec ne, naopak. Když vstoupíte do klubu s pěti tisíci členy a čtyři členové pořád nepřestávají opakovat ne, tak jakkoliv je všichni mají rádi, začne je to rušit. Irové nejsou euroskeptici, ale debaty se stáčely spíše k tomu negativnímu. Byla to chyba v komunikaci, my na straně "pro" jsme propadli. Ti, kdo jsou pro Evropu, nedokážou říct, k čemu je dobrá. Je nutné změnit jazyk.
Proto říkáte, že ono ne nebylo tak úplně ne a druhé referendum je možné?
Rozhodnutí, které Irové udělali, musíme respektovat. A pokud je na něm něco pozitivního, pak to, že nám ukazuje, jak se pohnout dále. Evropa je nádherný projekt. Tři z mých čtyř dětí studovaly v rámci projektu Erasmus v zahraničí, považují se za Evropany a Iry a nevidí mezi tím rozdíl. Jak je tedy možné, že zejména tato mladá generace volila ne? Že zrovna ženy v Irsku více volily ne? Že dělníci v Irsku, Nizozemsku, Francii nebo Dánsku v evropských referendech v posledních deseti letech volili ne? Vždyť občanská práva, práva žen a práva zaměstnanců jsou lépe chráněna než předtím. Musíme odpovědět na to, co irský lid řekl. Neřekl, že chce Evropu opustit, ale že si s ní chce lépe rozumět.
Co řeknete našemu prezidentovi, pokud ho potkáte?
Už jsem se s ním setkal několikrát.
Tak dobře víte, jak je skeptický vůči Evropské unii. Jak vnímáte jeho návštěvu Irska v této době? Pomůže vám EU více přiblížit lidem?
Tradičně vítáme každého hosta a ten má, samozřejmě, vlastní názory.
A snažíte se je nějak změnit?
Jsem si jist, že pan prezident respektuje realitu, že přijíždí do Irska v tak citlivou dobu. Má na své názory plný nárok, je občan Evropy. Věřím, že zase respektuje ty moje. Obdivuji energii, kterou Ganley (vůdce kampaně proti smlouvě) nebo Klaus vkládají do obhajoby svých myšlenek. Ne vždy s ním souhlasím a ne vždy souhlasí on se mnou, ale tam, kde lidé mohou veřejně říkat, co si myslí, se žije lépe než tam, kde to mohou říct jen za zavřenými dveřmi.
Váš prastrýc byl šampionem v boxu. Neměl jste někdy třeba tváří v tvář panu Ganleymu chuť přestoupit z diplomacie do ringu?
Ale můj strýc byl i dobrý trenér fotbalistů! Vášnivě věřím v Evropu, že stojí za to, aby se za ni bojovalo. Je to projekt, který potřebuje šampiona.
