Bojových uskupení nazývaných battlegroups má být postupně vytvořeno třináct a každé má čítat 1500 vojáků. Budou součástí evropských sil rychlé reakce. Ty mají být schopny realizovat dvě operace současně.
Ministři unie předpokládají, že vojáci unie se budou účastnit "humanitárních", či "odzbrojovacích" operací, misí na udržení míru, ale také pomáhat dalším zemím v boji proti terorismu a při zajišťování bezpečnosti.
Zastánci užší evropské spolupráce vidí v bojových uskupeních zárodek silných autonomních kapacit unie, které nebudou přímo závislé na Spojených státech a Severoatlantické alianci. Advokáti silné transatlantické vazby mezi Evropou a Amerikou naopak odmítají, aby EU vytvářela jakékoliv paralelní struktury vůči NATO. Realisté dodávají, že evropské síly ani nemohou fungovat bez součinnosti s aliancí, neboť nemají veškeré nezbytné prostředky.
Vojenské schopnosti Evropské unie by se však měly do roku 2010 výrazně posílit. Evropané chtějí do té doby mít k dispozici více dopravních letadel, lepší systémy vzájemné komunikace a také plánovací buňku v Bruselu, která by evropské operace řídila. Počítá se s tím, že evropské síly by měly být využívány zvláště v operacích Organizace spojených národů.
Evropský "bičík"
Existující plány však také říkají, že vazba evropských sil na NATO nebude nijak narušena. Aliance má zůstat hlavní organizací pro zajišťování bezpečnosti. To zaručuje také příslušná pasáž v návrhu evropské ústavní smlouvy.
Zároveň se počítá s tím, že stejní vojáci budou podle potřeby nasazováni buď v silách NATO, nebo Evropské unie. EU má primárně zasahovat tam, kde se nehodlá přímo angažovat aliance.
Zárodek evropských vojenských sil nicméně může posílit zahraničněpolitické postavení EU. Unie je v současnosti považována za silného hráče na mezinárodní scéně, jehož doménou je diplomatické vyjednávání a také ukazování vlastního příkladu úspěšné mírové integrace. Nyní má k dispozici rovněž vlastní "bičík", díky němuž naznačuje, že je schopna nasadit i razantnější metody.
Na druhé straně Evropany znevýhodňuje řada jejích slabin, které jsou zvláště vidět ve srovnání s vojenskými kapacitami Spojených států. Evropským státům často chybí schopnost a ochota rychle nasadit v mírových operacích nejen vojáky, ale také nezbytné prostředky včetně kupříkladu vrtulníků. Jen malá část evropských armád je dnes připravena na případné vyslání do mezinárodních operací.
Skepse české opozice
Zatímco čeští vládní představitelé vytváření evropských bojových uskupení vcelku jednoznačně podporují, zdejší opozice je spíše skeptická. Vadí jí nejen riziko budování paralelních kapacit EU a NATO, ale také skutečnost, že Češi by se měli zapojit do jednoho z bojových uskupení společně s Němci a Rakušany.
Negativní historické zkušenosti v této souvislosti připomínali zástupci pravicové opozice (občanští demokraté), i opozice levicové (komunisté).
Pochybnosti vyvolávají také úvahy, podle nichž by se měla evropská bojová uskupení hodně angažovat v Africe, na jejímž příznivém vývoji by mělo Evropanům zvláště záležet. Skepsi vůči možnosti nasazení českých vojáků v Africe před časem vyjádřil stínový ministr obrany Petr Nečas (ODS). "Neleží tam oblast našich bezpečnostních zájmů," zdůraznil Nečas.
Brusel nicméně uvádí, že bojová uskupení mohou být podle potřeby nasazena kdekoliv na světě.
