Více lidí musí pracovat, musíme je k tomu motivovat: tak zní recept na dostižení ekonomicky úspěšnější Ameriky. Ti odvážnější z evropských politiků přiznávají, co to znamená: snížení sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti, nižší daně, a tím oslabení vlivu politiků na život lidí, penze ne od 55 let jako nyní, ale nejdřív od 63 let, výrazné omezení jistot neměnných pracovních smluv.
Evropa poprvé nahlas přiznala, že sociální stát v dnešních rozměrech a úspěch ve světové konkurenci se navzájem vylučují. Pokud chceme jít stejnou cestou, musíme zapomenout na sociální blahobyt, který slibuje šéf ČSSD Vladimír Špidla.
Plná zaměstnanost, o níž hovoří evropští vůdci, neznamená, že bez práce nebude vůbec nikdo. To bylo možné jen v plánovaných ekonomikách komunistických zemí. Jistá míra nezaměstnanosti, podle ekonomů kolem 3 až 4 procent, bude i v té nejlepší a nejkonkurenceschopnější ekonomice světa. Člověk, který ztratí práci, totiž jinou nenajde do druhého dne. Pár měsíců bez práce nemá na ekonomiku žádný závažný dopad. Je to přirozená doba hledání nové práce a zvažování nabídek.
Je to však konec dlouhodobé nezaměstnanosti, kdy jsou lidé bez práce měsíce, či dokonce roky. To je dnes jedna z největších brzd ekonomického vzestupu Evropy. Sociální sítě přinášejí hlavně lidem s nízkým vzděláním a platy lepší životní úroveň než práce. A to je zhoubné, společensky i ekonomicky. Česká republika s tím má stejné problémy jako řada zemí patnáctky.
Miliony Evropanů žijí na podporách a dávkách měsíce, či dokonce roky. V Americe je jen 6 procent nezaměstnaných bez práce déle než rok. V Evropské unii téměř polovina. Nejhůř jsou na tom největší ekonomiky - Německo (52 procent), Francie (43 procent) a Itálie (61 procent).
Některé evropské země pochopily už dříve, že bez odstranění dlouhodobé nezaměstnanosti se ekonomicky nehnou kupředu. Ve Finsku, Nizozemsku či Španělsku se řady těch, kdo nepracují déle než rok, v posledních třech letech výrazně ztenčily. Finská sociální síť se sice považuje za velmi luxusní, má však přísná pravidla, a tak jen 20 procent nezaměstnaných Finů nepracuje déle než rok.
