„Chceme pravidla pro lékaře i pro pacienty. Bude tam omezení pro starší 18 let, duševně zdravé a další. Pracujeme na tom už tři čtvrtě roku,“ řekla Procházková.
Podle Brázdila je takový zákon potřeba, aby se lékaři nemuseli bát. Z evropských zemí je eutanazie legální pouze v Belgii, ve Švýcarsku může lékař pacientovi připravit smrtelnou dávku léku, vzít si ho ale musí pacient sám.
Poslední podobný návrh vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL odmítla v roce 2016. Předloha počítala s tím, že by tuto možnost měli mít jen lidé v beznadějném stavu, žádost by posuzovala komise. Sněmovna podobnou úpravu zamítla už v roce 2008.
Podle průzkumu, který prezentoval vedoucí oddělení vzdělávání ČLK Radek Ptáček, s eutanazií souhlasí asi 55 procent lékařů. Průzkumu se zúčastnilo přes devět tisíc lékařů, více než tisícovka sester a byl porovnán s reprezentativním vzorkem většinové společnosti. „Lékaři jsou v otázce eutanazie proti sestrám i většinové společnosti nejvíce zdrženliví,“ dodal Ptáček.
Oddělme eutanazii od medicíny, shodli se řečníci
Psychiatr Radkin Honzák upozornil na to, že eutanazie nese rizika psychického poškození lékaře a rozhodně by to neměla být jeho povinnost. „Můj názor je, aby to řešila jiná instituce než medicína,“ dodal. Oddělení případné možnosti eutanazie od lékařského stavu podporovali i další řečníci.
„Eutanazie je problém celé společnosti, nikoliv lékařů a pacientů,“ uvedl k tomu emeritní přednosta třetí chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Motole Pavel Pafko. Rozdíl mezi pasivní eutanazií a paliativní léčbou je podle něj jen v úmyslu. „Pokud pacienta léčíte opakovaně stoupajícími dávkami opiátů, pak nevíte, jestli pacient zemře na to onemocnění nebo na předávkování,“ dodal.
Krásná smrt zaručena. V Nizozemsku představili sebevražedný přístroj |
Katolický kněz a přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Vácha na konferenci prezentoval data z Nizozemska, kde v roce 2016 činily případy eutanazie či asistované sebevraždy čtyři procenta všech úmrtí. Upozornil na to, že od roku 2002 případů každoročně přibývalo a žádosti se posuzují čím dál benevolentněji a byly rozšířeny už i o mentálně nemocné.
Podle prezidenta ČLK Milana Kubka někteří lékaři nechtěli o eutanazii ani diskutovat. „Obraceli se na mě kolegové - a nebyli to jednotlivci - s tím, že by toto téma ČLK neměla otevírat, protože tím dáváme eutanazii jistou legitimitu,“ řekl. Podle něj je volání po eutanazii „převlečeným“ voláním po lepší paliativní péči. Tou se označuje péče o umírající a jejich rodiny, ať už v nemocnicích, hospicech či domácím prostředí, na které se kromě lékaře podílejí například sociální pracovníci a psychologové.
