Třiadvacetiletý Radim a o rok starší Petra z Břeclavi žijí spolu už jedenáctý měsíc v protidrogové komunitě Pastor Bonus v Jeseníkách. "Za tu dobu zemřeli v Břeclavi dva lidé na předávkování heroinem," řekl přítomným streetworker břeclavského Káčka Jiří Kučera. Anonymní dotazy učňů, napsané na papírcích, se na klíně Radka a Petry začaly hromadit. Vedle Radka seděl i jeho otec.
Začalo to marihuanou
Oba začali s drogou na učilišti. Nejprve zkoušeli marihuanu. "Zní to možná divně, ale každá závislost začíná v rodině. Tím, že rodiče nekomunikují s dítětem a ono zase s nimi. Hulila jsem tehdy opravdu dost. Každý den několikrát denně. Potom přišla perníková éra, kokain, extáze, LSD a skončilo to víc jak dvouletou heroinovou závislostí," zabořila se do vzpomínek Petra.
Narkomanku by dnes v pohledné blondýně těžko někdo hledal. Téměř na chlup stejný start měla i Radkova drogová kariéra. "Byla to úžasná euforie, všechno bylo perfektní, nic nepříjemného. To trvalo tři měsíce," řekla Petra. Oba měli tehdy dost peněz na to, aby si drogu mohli koupit. "Život se nám líbil. Měli jsme oba dva dobré zaměstnání. Nikdy jsem se nebál práce, chodil jsem hodně na přesčasy, kolem dvaceti tisíc jsem si vydělal. Puťa měla ty stejné peníze," vzpomíná Radek, který se vyučil instalatérem a pracoval v břeclavském Gumotexu.
Potřebná dávka heroinu se u obou postupně zvyšovala. "Ze začátku nám stačilo půl gramu za pětistovku na celý víkend. Po dvou letech to došlo tak daleko, že jsem si svou dávku heroinu musela uvařit do stříkačky ještě večer a nachystat si ji do šuplíku vedle postele, abych vůbec dokázala ráno fungovat. Potřebovala jsem tehdy už gram a půl a Radek tak tři, což bylo pro oba dva čtyři a půl tisíce na den," říká Petra a pozoruje zpříma reakce o pár let mladších dívek a chlapců. V době, kdy ještě drogy zvládala, pracovala jako servírka.
Abych měl na heroin, dělal jsem hrozné věci
Peníze časem přestaly stačit. Oba dva začali prodávat své věci. "Začal jsem krást doma, v práci, hrál jsem loupeže, dělal jsem, že mi někdo ukradl výplatu, přitom jsem ji měl v ponožce, okradl jsem Petru i její rodiče," vzpomněl na kritické období drogové závislosti Radek.
Tehdy se poprvé rozhodl, že se začne léčit. "Lékařka, na kterou jsem se obrátil mi řekla, že mi sežene léčení, ale musím jedenáct dnů vydržet. Věděl jsem, že nemám šanci. Dělal jsem hrozné věci," přiznal. Aby dostal heroin pokusil se vykrást auto, skočil z okna, podřezal si žíly. Oba nakonec dostali odvahu a požádali o pomoc břeclavské K-centrum. Tady pomohli Radkovi a Petře najít komunitu, kde se oba dva léčí.
Jsme spolu a učíme se žít s čistou hlavou
V protidrogové komunitě žije s Radkem a Petrou ještě dalších šestadvacet lidí. "Je to velká krásná stará hájenka na samotě," říká Petra. "Staráme se o prasata, kozy, králíky, chodíme do lesa na klády, protože topíme dřevem a uhlím, vaříme si sami na starých kamnech. Za odvoz železného šrotu jsme si našetřili na pračku. Je to úžasné, že ji máme," usmívá se Radek.
Petra s Radkem jsou ve druhé fázi léčení. Oba dva mohou jezdit na dovolenky, mohou do kina nebo do bazénu. "Jsem hrozně rád, že jsme tam, kde jsme a že jsme tam spolu," říká Radek. "Teprve teď, s čistou hlavou, začínáme pracovat na našem vztahu, oba se poznáváme, jsme spolu pořád, máme společný pokoj," dodal.
"Není to jako ve státních léčebnách, kde narkomana izolují na tři měsíce od drog. Tady nás nikdo nezamyká, jsme tady dobrovolně, musíme prostě chtít sami. Ani když někdo selže a třeba na dovolence vezme drogu, nikdo ho odtud nevyhodí. Recidiva je povolená. Psychoanalytik s ním potom rozebere, proč k tomu došlo, proč drogy nebrat. Když si to člověk zakáže, není to dobré. Tady musím přijít sám na to, že k životu drogy nepotřebuji," upozornil Radek.
"Heroin je konečná. Člověk buď skončí v léčebně nebo mrtvej. Jiná cesta z toho asi není," přidala se Petra. Oba ale vědí, že svůj boj s drogou ještě nevyhráli. "Tahle záležitost není chřipka, je to nemoc na celý život. Celý život se budu muset, stejně jako se diabetik vyhýbá cukroví, vyhýbat určité společnosti, určitým lidem, změnit styl života. Chutě na heroin jsou i po roce a určitě ještě dlouho budou. Všechno je otázka toho, jak si to srovnám v hlavě," míní Radek.
 Policie objevila v osobním voze BMW zaparkovaném v Koněvově ulici v Praze 3 heroin za půl milionu korun. (11. ledna 2001) |
