EU zdůraznila nutnost ekonomických reforem

Brusel - Rada ministrů financí zemí EU (ECOFIN) přijala na svém zasedání ve švédském Göteborgu dokument vymezující hlavní směry ekonomické politiky v EU pro příští rok. Stalo se tak poté, co byly rámcové směry ekonomických politik odsouhlaseny Evropskou radou. Nepříznivý vývoj světového hospodářství se promítl i do odhadů růstu evropských ekonomik.

V tomto světle dokument zdůrazňuje, že je zapotřebí pokračovat v ekonomických reformách a aplikovat makroekonomické politiky orientované na růst a stabilitu, aby bylo možné dosáhnout ambiciózních cílů, které si země EU stanovily na summitu v Lisabonu v roce 2000.

Rámcové směry ekonomických politik kladou důraz na zajištění efektivního fungování trhů zboží, služeb a kapitálu, na zvýšení flexibility evropského trhu práce, na podporu podnikatelského klimatu v EU a technologické vyspělosti společnosti. Značná pozornost je věnována i otázkám udržitelného rozvoje a životního prostředí. Členské státy by dále měly dodržovat rozpočtovou disciplínu a starat se o stav veřejných financí. Tato opatření by měla ve střednědobém horizontu přinést vhodné podmínky pro silný růst produktivity a efektivní využití ekonomických zdrojů. V dlouhodobém horizontu je to jediná cesta jak se vypořádat s dopady stárnoucí populace na evropskou ekonomiku.

Rámcové směry ekonomických politik (Broad Guidelines of Economic Policies) jsou hlavním nástrojem koordinace ekonomických politik v EU. Obsahují obecná doporučení, která se týkají všech členských států. Dále pak specifikují směrnice pro aplikaci ekonomických politik pro jednotlivé země, které se snaží vzít do úvahy jejich individuální situaci a různou míru nutnosti a rozsahu reforem. Právě za nedodržení těchto směrnic v oblasti fiskální politiky bylo nedávno pokáráno Irsko.

Letos poprvé byla při přípravě a příjímání dokumentu použita nová procedura, která poskytla možnost aktivně se zúčastnit celého procesu i Radě ministrů v jiných složeních a také Evropské radě. Směrnice by tak měly brát v úvahu i širší aspekty vývoje evropského hospodářství, měly by mít větší váhu a podporu ze strany evropských institucí i členských států.

Jen málokdo pochybuje o nutnosti ekonomických reforem. Nízká flexibilita evropského hospodářství bývá často uváděna jako jeden z důvodů zaostávaní za USA. Rámcové směry ekonomických politik tak znamenají pozitivní krok ve směru k odstranění překážek efektivního fungování evropského jednotného trhu. Poskytují nástroj, který nutí členské státy přijímat i nepopulární opatření a pomáhá překonávat administrativní strnulost jednotlivých vlád. Na druhou stranu ale konsensuální proces jejich přijímání vede k obroušení těch nejradikálnějších návrhů na značně redukovanou a všemi akceptovatelnou formu. Místo radikální léčebné kůry se tak Evropě dostává jen slabého odvaru.