Dohodě předcházela léta debat a sporů. Ale vyhráno ještě pořád není. Poté, co bude dokument v prosinci podepsán, ho totiž čeká ratifikace. A právě ta byla v minulosti stěžejní překážkou. Zatím se zdá, že tentokrát jsou šance přece jen větší.
Pár týdnů před summitem to vypadalo, že lisabonské setkání hladce a rychle doladí poslední otevřené otázky a dá smlouvě zelenou. Nakonec se však potvrdilo, že v EU se někdy nevyplácí příliš předvídat výsledky.
Jak se totiž neformální setkání zástupců 27 zemí blížilo, začaly se kromě předem známých požadavků - hlavně ze strany Polska - vynořovat i další, někdy možná i nepříliš očekávané překážky. Například bulharská podoba přepisu společné evropské měny eura, příval německých studentů medicíny na rakouské vysoké školy či italský odpor k tomu, jak by měla být po příštích volbách mezi jednotlivé země rozdělena křesla v europarlamentu.
Snaha dohodnout se však nakonec přebila i argumenty "potížistů". V případě dalšího neúspěchu by unii zřejmě hrozilo, že se ponoří do ještě hlubší krize, než jaká následovala poté, co před dvěma roky Francouzi a Nizozemci v referendech odmítli navrhovanou euroústavu.
Hodně z původní euroústavy
Právě tento projekt má nová reformní smlouva nahradit. Dokument z euroústavy přebírá velkou většinu jejího obsahu, mnozí soudí, že dokonce z více než 90 procent. Členské státy se ale zároveň při jeho vypracovávání snažily vyvarovat některých chyb, které mohly přispět k neúspěchu ústavy.
Smlouva nenahradí stávající unijní dohody, pouze je doplní a zajistí uskutečnění potřebných reforem unijních institucí. Vyhýbá se, mimo jiné i k velkému uspokojení Česka, zmínkám o společných symbolech Evropské unie, tedy především o vlajce a hymně.
K tomu, aby se instituce mohly začít reformovat, je však ještě třeba udělat po podpisu smlouvy poslední, rozhodně však ne nejsnadnější krok - nechat ji ratifikovat ve všech členských zemích. Zatím se zdá, že ve většině států nejspíš budou o nové smlouvě rozhodovat poslanci, nikoliv lidé v referendech, jejichž výsledky ve Francii a Nizozemsku přivedly unii do úzkých před dvěma lety.
Většinou bez referenda
S jistotou se referendum bude konat v Irsku, které před léty mělo problémy s ratifikací smlouvy z Nice, i když ji voliči nakonec přijali. Zatím se však zdá, že nyní by tam snad problém být nemusel. Nizozemská vláda už předem oznámila, že smlouvu občanům v referendu nepředloží, i když to ještě může změnit parlament, v němž mnoho poslanců referendum podporuje.
Od referenda ustoupila i Paříž, další z možných "potížistů". K nim by se mohla zařadit i Británie. Pokud by se tam uskutečnilo lidové hlasování, smlouva by zřejmě neměla šanci. Premiér Gordon Brown nicméně referendum odmítá, ač skoro dvě třetiny Britů ho podle nedávného průzkumu požadují.
Ratifikace by mohla, pokud vše půjde hladce, trvat rok, pak by smlouva a její ustanovení postupně začínaly vstupovat v platnost. Jak český ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, tak ministr zahraničí Karel Schwarzenberg nicméně nedávno v Bruselu poznamenali, že zatím nikdy ratifikace netrvala tak krátkou dobu, takže proč by se to nyní mělo měnit.
Nová evropská smlouva
Body shodné s původní euroústavou
• EU bude mít předsedu Evropské rady voleného na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví.
• EU bude mít jakéhosi ministra zahraničí, ač formálně se tak jmenovat nebude.
• Sníží se počet eurokomisařů z 27 na dvě třetiny počtu členských států (po roce 2014)
• Počet poslanců Evropského parlamentu by se po volbách v roce 2009 měl snížit ze současných 785 na 750.
• Při hlasování v Radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, když s ním bude souhlasit 55 procent členských států, které budou představovat 65 procent obyvatel EU. Platit by to ale mělo začít až v období 2014 až 2017.
• Rozšíří se počet oblastí, v nichž ke schválení stačí kvalifikovaná většina.
• Bude zakotven princip oboustranné flexibility - možnost přenášení pravomocí do Bruselu i zpět na členské země.
• Ve smlouvě bude zmíněna i možnost vystoupit z EU.
• Rozšíří se pravomoci Evropského soudního dvora a europarlamentu v rámci spolurozhodování o přijímání nové unijní legislativy.
• Zvýší se práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy.
• V protokolu smlouvy bude odkaz na "ioanninský mechanismus", který bude popsán v právně nezávazné deklaraci. Jde o podmínky, za jakých je možno dočasně zablokovat rozhodnutí Rady ministrů.
• Británie bude mít výjimky z oblastí spravedlnosti a vnitra.
Body odlišné od původní euroústavy
• Nová smlouva nenahradí stávající základní unijní smlouvy, nýbrž je jen doplní.
• Nová smlouva má méně stránek (ve francouzském překladu včetně všech dokumentů 256) než odmítnutá euroústava (přes 400).
• Smlouva nebude mít "ústavní" charakter, nebudou v ní pasáže o vlajce či hymně.
• Charta základních práv se posunula do dodatku smlouvy.
• Francouzům se podařilo vymazat jednu ze zmínek o volném a "nepokrouceném" trhu.
