Je až s podivem, jak dnes málokdo věří, že Turecko jednou zaklepe na dveře Evropské unie a ta uvítá tuto velkou muslimskou zemi s vysokou porodností a chudým obyvatelstvem. Mladou Turkyni arménského původu Arlet Polatovou to zlobí.
Ptá se, proč evropské země vůbec svolily s jednáním o tureckém vstupu, když Turci nejsou v Evropě populární. "Je to od vás pokrytecké, něco jste kdysi slíbili, víte, že nás potřebujete, ale zas ne tolik, abyste nás vzali se vším všudy," říká.
Důvodů je celá řada. Turecko je letitým čekatelem, přihlášku do EU podalo už před čtyřiceti lety. Je to významný sekulární stát uprostřed muslimského světa, člen NATO sousedící s Irákem.
Vidina vstupu pak dosud fungovala jako motor demokratických změn, postupného vykázání armády z politických pater, posílení práva žen či svobody projevu. Díky reformám začaly před dvěma lety oficiální přístupové rozhovory mezi EU a Tureckem.
Šlo o historickou a politicky významnou věc. Splnění všech kritérií znamená, že daná země má předpoklady stát se součástí EU, nikoli však automatické právo.
Politici mají strach
Jednání od prvního dne provázejí neustálé spory o Kypr, jehož řecká část je nyní plnoprávným členem EU. Kyperský odpor a turecká tvrdohlavost uznat Kypr by bylo možné překonat, kdyby byl zbytek Evropy Turkům nakloněn. Jenže Evropané se Turků bojí.
A spolu s nimi se bojí i politici: nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy jako jeden ze svých předvolebních tahů zvolil tvrdou rétoriku proti Turecku. Prohlásil, že Turecko do EU nepatří.
Před několika dny Francie zablokovala otevření nových kapitol, které řeší ekonomické a měnové otázky. Jasný signál, co si Paříž o pokračování rozhovorů myslí.
Reálná hrozba
Také v Německu s křesťanskými demokraty v čele srdce pro tuto zemi nehoří. Čím dál častěji se proto v Bruselu mluví o jakémsi privilegovaném partnerství, tedy ekonomickém připoutání bez plnohodnotných práv při rozhodování pro Ankaru.
Pro Turky je to však něco nepřijatelného. Říkají: Chceme všechno, nebo nic.
Ač se teď může zdát, že turecká budoucnost v EU je nereálná iluze, za deset let může být mnohé jinak.
Obecně je totiž politikům jasné, že si Evropa jako celek nemůže dovolit Turecko ztratit úplně.
Jde o reálnou hrozbu. Turecko s bující ekonomikou může zničehonic dát vale Evropě a orientovat se jiným směrem, na Rusko a dál na východ.
